close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš při prvním dnu otevření restaurací ve srubu přístaviště U Jezu.
Po úspěšných letech 2018 a 2019 v přístavišti U Jezu začali připravovat novinky. Plovoucí kavárnu a kancelář na vodě. „Zaplacený materiál, zadaná výroba. Tento týden měli přivést nástavbu na další hausbót, což jsme si objednávali už předloni,“ přibližuje další nesnáze koronavirové éry kapitán a provozovatel hodonínského přístaviště. A naráží i na další těžkosti. „Objednávku mám vyřízenou za minutu, ale dodání je problematické a zabrzděné kvůli různým omezením, karanténě či koronaviru,“ posteskne si Ondruš.
close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš na řece Moravě.
Vztah k blízkému úseku řeky Moravy si začal vytvářet již před půlstoletím. „Už jako malé dítě jsem se chodil koupávat pod jez a nebo na nedaleký Lavor. Byla to nádhera. Bylo sice i období, kdy jsem chodíval na koupaliště. Ale stejně jsem přeskočil plot, doběhl k Moravě a okoupal jsem se v řece,“ vzpomíná.
close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš na plovoucí novince na Staré Moravě.
S podnikáním u řeky ale začal tehdejší stavbyvedoucí na začátku devadesátých let. Předcházela tomu výpověď kvůli snižování stavu v podniku. Místo odstupného dostal cement, trubky a pletivo. „Dovezl jsem si to sem k řece. Babička mi už dřív říkala, jak to tady v minulosti žilo, tak jsem si od veslařů zažádal o pronájem chatky. Na což kývli,“ přibližuje zlomové okamžiky Ondruš.
close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš na plovoucí novince na Staré Moravě.
Začal tam se stavbou menší terasy. Při svařování se třemi parťáky bylo zapotřebí i uhasit žízeň. „Bylo to koncem jara, když jsme poprvé čichl k podnikání. Koupil jsem bednu piva a bednu limonád. Přivezl jsem je z města na babetě. Pak šli kolem lidi a ptali se, co tady bude a jestli už si něco nemohou dát. Tak se obě bedny hned prodaly,“ vzpomíná na začátky v podnikání dnes jednašedesátiletý muž.
close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš na plovoucí novince na Staré Moravě.
Jenže na terasu jim chyběly židle. V módě byly bílé plastové. Pro něj vyrazili do Rakouska ještě sovětským žigulikem. „Domů jsme je vezli na střeše,“ podotýká. Stejným způsobem putoval k hodonínskému jezu i mrazák. Ale nastaly i těžkosti. „Někdo tady chtěl bačovat. Na udání přišla kontrola z hygieny. Změřili vzdálenost na toalety a do normy chyběly tři metry. Hrozilo, že budeme muset do čtrnácti dnů zavřít,“ pokračuje Ondruš. Naštěstí se mu podařilo rychle sehnat dvě unimo buňky a následně k záchodům přivedl kanalizaci.
close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš na plovoucí novince na Staré Moravě.
Mohl tak odstartovat další rozkvět. Terasa se v pátek a v sobotu proměňovala v taneční parket pro country styl. „Když zazněla internacionála, tak se vědělo, že se začne tančit. Odsunuly se stoly a začala skvělá zábava. Lidé tancovali tak, že se rozhoupala terasa a hrající deska dokonce přeskakovala,“ vypráví Ondruš. Vzpomíná také na populární Benátské noci.
close info Zdroj: Deník/Petr Turek zoom_in František Ondruš na plovoucí novince na Staré Moravě.
Před patnácti lety otevírá srub s klasickou restaurací. Pak i posezení pod pergolou. Ale ještě předtím k jezu přijeli na návštěvu ze státní plavební správy. „Zeptali se mě, proč tady nepůjčujete lodě? A poradili mi. Ještě ten rok jsem si nechal upravit pramici a koupil k ní motor,“ vzpomíná současný kapitán na několika plavidlech, včetně městské Konstancie. Nyní tak u jezu disponují flotilou, která přepraví více než osmdesát lidí.