Těžko se vám hledá zahrada? Zkuste se poohlédnout v Německu, radí především pendleři lidem z pohraničí. Čilá debata na toto téma běží na sociálních sítích měst v pohraničí, například v Jirkově nebo Frýdlantu.
Zvýšený zájem o nemovitosti poblíž hranic potvrdil i vedoucí pobočky M&M reality Liberec Lumír Vadovský. „Češi se zajímají především o rodinné domy a byty, ale zahrádky také patří mezi oblíbené. Tento trend můžeme spojovat s různými faktory, kterými jsou atraktivita německého trhu s nemovitostmi, lepší investiční příležitosti nebo blízkost k českým hranicím,“ uvedl.
Kromě prodejů samostatných pozemků funguje v Německu, stejně jako v Česku, přenechání pachtovní smlouvy, tedy formy dlouhodobého pronájmu v koloniích. A v tomto případě je argument nižší cenou v přeshraničních regionech silný. Například v saském Chemnitz či Zwickau nabízejí inzerenti přenechání zahrad o výměře 300 metrů čtverečních za 700-850 eur, tedy 17 až 20 tisíc korun. Roční poplatky inzerenti uvádějí okolo 100 eur ročně, tedy asi 2500 korun.

Více na východ, ve zhořeleckém okrese, půlhodinu cesty autem z Rumburka, nabízejí v přepočtu za 71 tisíc korun zahradu s výměrou 400 metrů čtverečních. Většina nabídek pozemků je i s obytnými bungalovy. Na české straně jsou požadavky vyšší. Třeba v Děčíně aktuálně nabízejí menší výměru za dvě stě tisíc korun. Blíže k Praze se ceny zvyšují, kolem Kladna se pohybují okolo půl milionu korun, taktéž kolem Mladé Boleslavi.
Nízké ceny přitom nejsou záležitostí celého Německa, ale právě pohraničí a menších měst a vesnic. „I za hranicemi se ceny nemovitostí odvíjí od regionu, typu a stavu nemovitosti,“ podotkl Vadovský.
V Česku zahrad ubývá
Cenu zahrad zvyšuje i jejich nedostatek. Ubývá totiž tradičních kolonií. Podle Českého zahrádkářského svazu zmizelo mezi lety 2009 až 2019 přes dva tisíce osad, asi 3500 hektarů půdy.
„Města považují zahrádkářské kolonie za rezervoáry stavebních parcel a vůbec nepřipouštějí jejich význam jako součást městské zeleně, navíc bez dopadu na obecní pokladnu,“ shrnul předseda svazu Stanislav Kozlík v publikaci Zahrádkářské osady aneb Proč neztrácet půdu pod nohama.