Americká sériová vražedkyně Louise Peeteová se narodila 20. září 1880 jako Louise Preslarová v rodině předního neworleanského vydavatele novin v Bienville v Louisianě. Vyrůstala jako typická jižanská kráska a dostalo se jí kvalitního vzdělání v nejlepších soukromých školách v New Orleansu. Ještě před dokončením studia ale byla z jedné takové drahé školy vyloučena kvůli sexuálním eskapádám.
Černá vdova a luxusní prostitutka
Vrátila se domů do Bienville a svou činorodost zaměřila na to co nejdříve se dobře vdát. V roce 1903 se provdala za obchodního cestujícího Henryho Bosleyho, s nímž začala putovat po jeho obchodních štacích. Manželské štěstí ale mladému páru nevydrželo dlouho; už v létě 1906, kdy oba zavítali se Dallasu v Texasu, přistihl Henry svou manželku v posteli s místním naftařem. O dva dny později se zastřelil.
Louise, navenek chápavá, i když poněkud sexuálně rozverná dívka, si ze smrti svého prvního manžela nic moc nedělala. Prostě rychle rozprodala Henryho věci a přestěhovala se do Shreveportu, kde se začala živit jako luxusní prostitutka. Když si vydělala trochu větší peníze, přestěhovala se do Bostonu.
„Jako lepší šlapka se u místní smetánky rychle stala oblíbenou. V domech svých bohatých klientů si přilepšovala také krádežemi šperků jejich nepřítomných manželek,“ popsal tehdejší život Peeteové autor Encyklopedie moderních sériových vrahů Michael Newton.
Po čase ale začalo sexuálně chtivé kleptomance hrozit odhalení a musela se rychle klidit ze scény. Přestěhovala se do texaského města Waco, kde si namluvila dalšího bohatého ropného magnáta. Tentokrát se jmenoval Joe Appel a byl přímo proslulý tím, že nosí nejenom diamantové prsteny, ale dokonce i knoflíky, a že má diamanty posázené i přezky na opascích. V kontaktu s Louise se mu tento zvyk příliš nevyplatil. Pouhý týden poté, co se s ní poprvé setkal, byl nalezen mrtvý s kulkou v hlavě a jeho diamanty byly pryč.
Vražedkyně Louise Peeteová:
Louise byla poprvé zatčena a šla před porotu. Přiznala, že Appela zastřelila, ale tvrdila, že jednala v sebeobraně. „Prohlašovala, že naftař se jí pokusil znásilnit a ona na to musela reagovat. Svým chováním si porotu úplně podmanila. Na chybějící šperky její členové zapomněli a otevřeně tleskali, když byla osvobozena,“ vylíčil Newton.
V roce 1913 přišel další, v pořadí druhý a nikoli poslední Louisin sňatek. Docházely jí peníze, a tak se v Dallasu narychlo provdala za místního hotelového manažera Herryho Fauroteho. A záhy se opakovala historie jejího prvního manželství: otevřené a do očí bijící cizoložství mladé novomanželky dohnalo Fauroteho k tomu, že se v hotelu oběsil.
Chtivá hospodyně
V roce 1915 se Louise přestěhovala do Denveru a vdala se za majitele automobilové půjčovny Richarda Peetea, jemuž rok po svatbě porodila dceru. Za první světové války Peete prosperoval a Louise se ho držela. Ale po skončení války v roce 1920 se Peeteovy obchody prudce propadly, a když se je pokusil kompenzovat spekulacemi na burze s obilím, na něž si půjčil, přišel i o zbytek. „Když Louise jednou zašla do centra do banky, našla rodinný účet úplně prázdný. Vždy realistka, vrátila se domů a začala balit,“ přiblížil Bill Walker v článku Pohřbila je všechny ze 60. let.
Opustila manžela a spolu s dcerou odcestovala do Los Angeles, kde se stal dalším objektem jejího zájmu těžař Jacob Charles Denton. Seznámila se s ním poté, co mu odpověděla na inzerát, v němž hledal hospodyni pro svůj 14pokojový dům, který pronajímal.
„Dentonovi bylo něco přes 40, vypadal mužně a brunátně. Louise se na něho rychle podívala a přešla rovnou k věci: Tu práci nepotřebuji, pane Dentone, ale vnímám váš dům jako výzvu. Myslím, že to chce ženskou ruku,“ napsal Walker.
Denton na nahozenou udičku zabral. Nastěhoval si Louise i s její pětiletou dcerkou do domu a rychle začal hledat útěchu v její posteli.
„Po několika týdnech vášnivého sexu navrhla Louise Dentonovi sňatek, ale on ji odbyl. Byla to jeho osudová chyba. Brzy nato nařídila domovníkovi, aby nechal do sklepa zavézt tunu zeminy. Tvrdila, že tam hodlá pěstovat žampiony, jež byly Dentonovou oblíbenou pochoutkou,“ uvedl Newton. Žádné žampiony ve sklepě nikdy nevyrašily. Jen Denton zmizel.
Zmizelý magnát
Od 30. května 1920 byl bohatý těžař nezvěstný a jeho obchodní partneři se po něm začali ptát, ale nová hospodyně měla pro každého vysvětlení.
„Když se ozval prodejce aut Hal Haydon, zda se pan Denton už rozhodl pro auto, které ho zajímalo, Louise mu odpověděla, že se manželovi dostala do zraněné ruky infekce, takže mu ji museli amputovat. Současně Haydona požádala, ať auto doveze, aby na manžela čekalo, až se z nemocnice vrátí,“ popsal Walker.
Podobných fantazijních příběhů začala žena spřádat stále víc, všechny s nepřehlédnutelným cílem dostat se k celému Dentonovu majetku. Tvrdila, že se stydí za svou amputovanou ruku a že se stáhl do ústraní.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, California Department of Corrections and Rehabilitation, volné dílo
zoom_in
Louise Peeteová na vězeňském identifikačním snímku pořízeném v kalifornské státní věznici San Quentin před její popravou
6. června 1920 se vydala do banky a předložila k proplacení několik šeků, které prý její manžel vypsal dříve. Nepochodila: podpis na šecích se neshodoval s Dentonovým podpisovým vzorem. Bankéři se začali ptát, kde podnikatel je. Žena to zamluvila slovy, že odešel s jakousi Španělkou, s níž se před odjezdem pohádal, načež ho prý postřelila: to mělo být důvodem amputace.
Z banky se dostala, ale cítila, že jí hoří půda pod nohama. Vrátila se i s dcerou do Denveru k manželovi Richardu Peetemu.
Mrtvola ve sklepě
Denton byl však stále nezvěstný a lidem z jeho okolí docházela trpělivost. Jeho první manželka si nakonec najala právníka, aby ho našel, a ten po pár týdnech vyptávání rychle pochopil, že všechny stopy po zmizelém končí v jeho domě.
Ve spolupráci se soukromým detektivem se rozhodl dům prohledat. Ve sklepě oba muže okamžitě udeřil do nosu zápach rozkládajícího se masa. Vzali rýč a začali překopávat navozenou zeminu. Po necelé hodině práce narazili na Dentonovo tělo. Mělo svázané ruce i nohy a v páteři díru po vstřelu.
Soud s Louise byl stanoven na leden 1921 a vyvolal obrovskou senzaci. Louise odmítla vypovídat. Porotu složenou výhradně z mužů její osud dojal, takže ačkoli byla usvědčena, místo trestu smrti dostala jen doživotí.
Její muž Richard Peete ji ani poté neopustil a do vězení jí rád a často psal. Poté, co mu přestala odpovídat, spáchal v roce 1924 sebevraždu.
Opět na svobodě
Svůj trest si odpykávala nejdříve ve státní věznici San Quentin a později v Tehachapi, přičemž v obou nápravných ústavech platila za vzornou vězeňkyni. Tak se stalo, že v roce 1939, 18 let po svém uvěznění, dosáhla podmínečného propuštění.
play_fill
„O její svobodu se z nemalé části zasloužila přímluva sociální pracovnice Margaret Loganové a jejího manžela Arthura. Louise byla na podmínku svěřena pod dohled probační úřednice Emily Lathamové v Los Angeles a dovolili jí, aby přijala jméno Anna B. Lee podle své oblíbené filmové hvězdy,“ uvedl Walker.
Krátce nato vypukla 2. světová válka, do níž se po napadení Pearl Harboru zapojily i USA. Louise si našla práci v kantýně pro vojáky; a brzy se tam začaly kolem ní dít znovu divné věci.
Příliš mnoho mrtvých
V roce 1942 nevysvětlitelně zmizela Lousina postarší spolupracovnice, v jejímž bytě se našel podivný nepořádek, jako kdyby tam někdo něco hledal.
Detektivové vyzpovídali kantýnskou Annu Lee a dozvěděli se od ní, že žena se zabila při nešťastném pádu a byla už pochována. Možná proto, že byla válka, se s tímto vysvětlením spokojili a nechtěli ani vidět úmrtní list.
Kantýnská se poté opět přestěhovala. Vrátila se do Los Angeles a začala pracovat jako hospodyně u 60leté dámy Jessie Marcyové. Ta krátce poté zemřela, podle verdiktu koronera přirozenou smrtí.
Další „Anninou“ zaměstnavatelkou se stala její probační úřednice, 70letá Emily Dwight Lathamová, jíž se její pomoc hodila, protože se v létě 1943 roznemohla. Anna Lee se k ní nastěhovala, aby se o ni starala. O dva týdny později byla Lathamová po smrti. Údajně záchvat mrtvice.
Následovalo další stěhování, tentokrát k Loganům. 30. května zmizela Margaret Loganová beze stopy. V červnu Anna Lee oznámila starostlivě úřadům, že Arthur Logan zešílel, a docílila jeho převezení do blázince, kde o šest měsíců později zemřel. Současně se stačila ještě v květnu znovu provdat: jejím novým chotěm se stal postarší bankovní manažer Lee Judson.
Soud a smrt
S Judsonem začala žít v domě po Loganových, ale její muž brzy zjistil, že něco není v pořádku. Nejdřív objevil v jedné zdi díru po střele, poté zaznamenal v zahradě podivnou hromadu hlíny. Také s úžasem a rychle sílícím podezřením zjistil, že Margaret Loganová údajně uzavřela za svého života životní pojistku, která měla být v případě její smrti vyplacena jeho choti.
Ta zatím pokračovala ve starých kolejích. Jako podmínečně propuštěná se pravidelně hlásila na úřadě a předkládala reporty podepsané Margaret Loganovou, jejíž podpis se však přestával úředníkům líbit, protože se odlišoval od těch, jež znali z dřívějška.
Když žena použila stejný podpis i na šeku, který chtěla proplatit z účtu Loganové, spadla klec. Banka uvědomila policii, a ta Louise opět zatkla. Při domovní prohlídce v domě Loganových se pak Judson konečně svěřil detektivům se svým podezřením. Ti pak překopali navršenou hromadu hlíny na zahradě a objevili tělo Margaret. I ona byla zabita střelou do zad.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, California Department of Correction and Rehabilitation, volné dílo
zoom_in
Plynová komora v kalifornské státní věznici San Quentin. Komora byla rozebrána teprve v roce 2019, a to na základě rozhodnutí guvernéra Gavina Newsoma, jenž vydal moratorium na trest smrti v Kalifornii a nařídil popraviště demontovat
Louise byla obviněna z vraždy, její manžel z možného spolupachatelství. O dva týdny později, 12. ledna 1945, bylo sice stíhání Judsona zastaveno, ale to muže nezachránilo. Od policie se vydal rovnou do vysoké kancelářské budovy, kde vyskočil z 13. patra.
Už potřetí ovdovělá vražedkyně stanula znovu před porotou (tentokrát ve složení 11 žen a jeden muž) a dostala trest smrti. Ve věznici si pak všechny získala svým babičkovsky vlídným chováním: spoluvězeňkyně jí s láskou uklízely celu, praly prádlo, barvily vlasy a všestranně o ni pečovaly. Její žádost o milost však byla zamítnuta a 11. dubna 1947 byla popravena v plynové komoře v San Quentinu.
