Téměř každý, kdo filtrací prošel, o ní mluví jako o ponižujícím procesu ověřování identity. Podle svědectví lidí, kteří ho zažili, obnáší mučení a výhružky. Ruští vojáci se při tomto procesu údajně snaží, aby z lidí doslova vymlátili cokoliv kompromitujícího. A kdo neprojde filtrací, končí v recepčních táborech. Lidé, které tam drží, často ani nevědí, proč je oddělili od rodiny. Rusko, které se tímto způsobem dle obvinění snaží najít jakékoliv nepřátele státu, veškerá nařčení z nehumánního zacházení s civilisty odmítá.

Strach, mučení a ponižování

První důkazy o brutálních filtracích na povrch vyplouvaly už začátkem března, když ruské síly začaly okupovat vesnice na východní Ukrajině. „Co by se stalo, kdybychom ti uřízli ucho?“ vyhrožoval údajně ruský voják Oleksandrovi Vdovyčenkovi. Ten nyní pro CNN vzpomínal na filtrační proces, ve kterém ho vojáci mlátili do hlavy tak, že nakonec částečně nadobro ztratil zrak.

Muži se Vdovyčenka ptali na to, zda působí v politice, jaké má plány do budoucna nebo jak se dívá na probíhající válku. Kontrolovali jeho dokumenty, mobil, vzali otisky prstů a svlékli ho do naha, aby ověřili, že nemá žádné nacionalistické tetování nebo stopy na těle po nošení vojenského vybavení či zbraně. Hledali cokoliv, co by ho prozradilo jako jejich nepřítele. I přes trvalé poškození zraku však muž patří mezi šťastlivce. Filtrací totiž zvládl 'úspěšně' projít.

Na den, kdy rodina musela celou proceduru podstoupit, nikdy nezapomene ani jeho sedmnáctiletá dcera Maria Vdovyčenková. „Slyšela jsem rozhovor vojáků. Jeden se ptal, co ten druhý udělal s lidmi, kteří filtrací neprošli. Odpověděl mu, že jich deset zastřelil a pak přestal počítat, už ho to nezajímalo,“ svěřila se dívka rozhlasové stanici Svobodná Evropa.

Hroby obětí ruské invaze v ukrajinském městě Buča
Buča vydala další krvavé svědectví. Místní dětský tábor se stal popravištěm

Místa, na kterých k těmto kontrolám dochází, jsou podle ukrajinské ombudsmanky pro lidská práva Ljudmyly Denisovové v každém okupovaném městě. „Ruské síly vytvořily rozsáhlou síť míst, kde jsou Ukrajinci filtrováni. Procesem prošlo už více než sedmatřicet tisíc občanů,“ dodává.

Co když filtrací neprojdou?

V případě, že člověk filtrací neprojde, odvedou ho do takzvaných recepčních center. V jednom z takových míst je i otec dvacetileté Kariny, která se bála z bezpečnostních důvodů zveřejnit své plné jméno. Společně s otcem se pokusila utéct z Mariupolu, ale filtrací bohužel prošla sama. „Každý tím musí projít, jak muži, tak i ženy, jinak se tu lidé nemůžou volně pohybovat ani po městě,“ vypráví.

I měsíc poté, co ruští vojáci otce odvezli do recepčního centra, je stále v zajetí. Tábor se nachází ve škole ve vesnici Bezimenne na území separatistické Doněcké lidové republiky (DPR). Karina měla štěstí a mohla s otcem promluvit. Podmínky, ve kterých žije, jsou podle ní otřesné. „Někteří spí na zemi, někteří na židlích a pár šťastlivců spí na žíněnkách. Nemají možnost se nikde umýt ani použít obyčejný záchod. Všichni jsou nemocní, protože je příliš zima na to, aby spali na zemi,“ popisuje, co jí pověděl otec.

I zraněných vojáků, kteří mají amputované končetiny, je mnoho.
Válka na Ukrajině je připravila o nohy i ruce. Teď se svěřili s děsivými příběhy

I když jsou zadržovaní lidé nemocní, Rusové jim údajně odmítli poskytnout jakoukoliv lékařskou pomoc. Krmí je vodovou polévkou a jídly podobnými těm ve vězení, které vaří v polní kuchyni. Karinin otec dceři také řekl, že není jediný, který neví, proč je vězněn. Většina mužů, kteří jsou s ním v centru, také netuší, z jakého důvodu je Rusové stále drží.

Denisovová obvinila Rusko, že recepční centra používá pro zadržení a pomyslné odstranění kohokoliv z armády, záloh, aktivistů nebo dobrovolníků. Zkrátka všech, kteří by pro okupační síly mohli být hrozbou. „Centrum v Bezimenne je jen jedno z několika takových míst, které v regionu Doněck založili,“ sděluje a dodává, že další kempy jsou ve městech Dokučajivsk, Mykilsky, Manhuš, a Jalta.

Procesu se nevyhnou ani nemohoucí

Maria Vdovyčenková sdělila stanici CNN, že vojáci hledali při filtraci cokoliv, co mohlo uprchlíky inkriminovat. Od symbolů a znaků až po tradiční ukrajinské výšivky či hudení nástroje. Na jeden takový zrovna mladá žena hraje. „Lidé v řadě nám řekli, že se nám můžou podívat úplně do všeho, například i do telefonů. Z těch prý můžou zavolat na některé kontakty nebo se podívat na fotky,“ vzpomíná dívka. Fotky raději vymazala téměř všechny, kdyby na nich náhodou byla ukrajinská vlajka, její nástroj bandura nebo nějaké místo spojované se samostatností Ukrajiny.

Yana, která utekla z okupovaného Berďansku k příbuzným do Rostova v Rusku, také vzpomíná na čekání na filtraci. Celý proces jí připadal úplně náhodný. „Přátelé mi vyprávěli, jak na filtraci čekali šest dní a noci trávili v autech, zatímco jiní prošli téměř hned. Nevím, proč to tak je. Vypadá to, že záleží na směně, na kterou právě narazíte,“ říká Yana. Také tato mladá žena si kvůli bezpečnosti nepřála zveřejnit své příjmení. 

Váleční uprchlíci z Irpině.
Zabil mi manžela, pak mě znásilnil. Ukrajinky začaly sdílet děsivá svědectví

S jejím tvrzením souhlasí i Eugen Tuzov, bývalý mistr bojových umění z Mariupolu. I on sdělil, že filtrační proces se zdá být vysoce náhodný a záleží na lidech, kteří jsou na směně. „Nejhorší byli ti z DPR. Vypadali neupraveně, byli to lumpové a chovali se strašně. Vidíte tam přibližně padesátiletého, šedesátiletého muže a z jeho tváře jde jasně vidět, že konstantě pije,“ popisuje znechuceně své zkušenosti.

Filtračnímu procesu se nevyhne nikdo. Dokonce ani ti, kteří nedokážou vstát z nemocniční postele. Yaniny rodiče museli takovou filtraci podstoupit poté, co je dovezli do nemocnice zraněné po útoku na stávce, které se účastnili. „Přišli a vzali jejich otisky prstů. Řekli jim, že je to filtrace, kterou musí projít i přesto, že nemohou chodit. Takhle to prý v DPR chodí,“ líčí Yana.

Rusko obvinění odmítá

Mariupolská městská rada obvinila ruské síly z používání filtračních center pro identifikování svědků jejich zločinů a zbavování se jich. S obviněním přišel i americký velvyslanec Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Michael Carpenter. Sdělil, že úřad objevil důvěryhodné zprávy, podle kterých v těchto místech ruské síly shromažďují civilisty, aby je vyslýchaly. „Nespočet výpovědí očitých svědků naznačuje, že filtrování znamená bití a mučení jednotlivců, kvůli zjištění, zda jsou napojení na ukrajinskou vládu či nezávislá média a zda jsou byť malinko věrní ukrajinskému státu,“ uvádí.

Kreml ovšem odmítá veškerá obvinění z toho, že by filtrační tábory používal k zakrytí ruských zločinů. Samozvaná DPR si také stojí za tím, že lidé, které odvezou do recepčního tábora, jsou dobře živeni, je o ně dobře postaráno a mají k dispozici lékařskou péči.