Kliknutím zvětšíte„Kdo tvrdí, že za invazí v 68 jsou Rusové, buď LŽE, nebo nemá informace. Takto bylo složeno všemocné politbyro, jedenáctý člen se zdržel a dvanáctý (Rus), byl proti !!!“ tvrdí lživý popisek v současnosti snad nejrozšířenější dezinformace v Česku.
Jde o grafiku představující údajných 12 členů předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik (politbyra ÚV KSSS). Podle anonymních autorů zmíněného hoaxu pracovalo prý toto politbyro v následujícím národnostním a mocenském složení: Ukrajinec Leonid Iljič Brežněv coby nejvyšší představitel Sovětského svazu, Ukrajinec Andrej Antonovič Grečko coby ministr obrany a Ukrajinec Ivan Grigorjevič Pavlovskij coby velitel pozemních vojsk. Dalšími členy politbyra pak prý byli kozák z východní Ukrajiny Sergej Matvejevič Štemenko, Nikolaj Viktorovič Podgornyj coby první tajemník Ústředního výboru komunistické strany Ukrajiny a Jefimovič Šelest coby šéf ukrajinské komunistické strany.
Tedy v podstatě šest Ukrajinců, které měli údajně doplňovat dva Bělorusové (Andrej Andrejevič Gromyko a Ivan Jakubovskij), jeden Žid (Jurij Andropov coby šéf KGB) a jeden Uzbek (Dmitrij Ustinov).
Zmíněného Rusa, co se prý „zdržel při hlasování“, grafika neuvádí.
Většinu politbyra tvořili Ukrajinci, lžou i Majerová a Filip
Tvrzení o údajně převažujících Ukrajincích v sovětském politbyru šířili ve svých osobních příspěvcích také další dezinformátoři, včetně některých politiků.
„Je velice nebezpečné, pokud si z historie vybíráme pouze to, co se zrovna hodí. Právě dnešní den vybízí k tomu, abychom si připomněli pár neodiskutovatelných faktů. V noci z 20. na 21. srpna roku 1968 totiž nezahájili okupaci Československa POUZE RUSOVÉ, ale také Ukrajinci, Poláci, Maďaři, Bulhaři či Němci! Vojska Varšavské smlouvy. Ve vedení Sovětského svazu nebyli POUZE RUSOVÉ, ale také zástupci dalších národností, ba dokonce naprostou většinu v politbyru tvořili UKRAJINCI. A nic na tom nemění fakt, že jsme jim už tenkrát (SSSR), říkali univerzálně „Rusáci“, nikoli Sověti. Bohužel mnozí (možná záměrně) si to pletou dodnes,“ napsala v pondělí 21. srpna 2023 na svůj facebookový profil předsedkyně neparlamentní politické strany Trikolora Zuzana Majerová (jazykově neupravováno, pozn. red.).
Lež o údajně převažujících Ukrajincích v politbyru ÚV KSSS a jediném Rusovi hlasujícím proti invazi dlouhodobě razil také bývalý předseda další neparlamentní strany KSČM Vojtěch Filip, který ji šířil už v roce 2018. „Historie roku 1968 je ze sta procent zfalšována. Nikdo nenapíše, že celá idea je postavená na protiruském stanovisku. V sovětském politbyru byl v té době jediný Rus, který hlasoval proti. Brežněv byl z Ukrajiny. Hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci,“ uvedl Filip v srpnu 2018 v rozhovoru pro britský deník The Guardian.
Jenže skutečnost je úplně jiná, než dezinformátoři a představitelé prorusky orientovaných stran tvrdí.
Složení politbyra vypadalo jinak
Jak upozorňují tvůrci webového projektu pro ověřování faktů Demagog.cz, z deseti osob, které vyjmenovává facebookový příspěvek, byli ve skutečnosti v roce 1968 členy politbyra ÚV KSSS (tedy nejvyššího výkonného orgánu Sovětského svazu) jen tři: Leonid Brežněv, Nikolaj Podgornyj a Petr Jefimovič Šelest. Skutečné složení politbyra si lze ověřit i na rusky psaném webu Rev01ution.red nebo na ruské Wikipedii.
„U Šelesta, který pocházel z území dnešní Ukrajiny, příspěvek správně uvádí, že se jednalo o šéfa ukrajinské komunistické strany. V letech 1963 až 1972 byl prvním tajemníkem jejího ústředního výboru. V případě Nikolaje Podgorného, který se také narodil na Ukrajině, příspěvek mírně nepřesně popisuje jeho funkci v roce 1968. Post prvního tajemníka (ústředního výboru) komunistické strany Ukrajiny zastával od roku 1957 do roku 1963,“ upozorňuje Demagog.
Zbývajících sedm mužů zmiňovaných v hoaxu však v roce 1968 členy sovětského politbyra nebylo. Grečko, který se narodil v Rostovské oblasti, jež se dnes nachází na území Ruska u hranice s Ukrajinou, byl sice v roce 1968 skutečně sovětský ministr obrany, ale v politbyru nebyl, jeho členem se stal až v roce 1973. Nebyl v něm ani další zmiňovaný Ukrajinec Pavlovskij, který se sice skutečně narodil na západní Ukrajině a v roce 1968 byl velitelem pozemních vojsk Sovětského svazu, ale členem politbyra se nikdy nestal.
Totéž platí i o náčelníkovi štábu spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy Štemenkovi, jenž byl pouze kandidátem na člena ÚV KSSS v letech 1952 až 1956. A třebaže opravdu pocházel z rodiny kozáků, nebyl z východní Ukrajiny, jak tvrdil hoax, ale narodil se ve městě Urjupinsk v ruské Volgogradské oblasti.
K politbyru nepatřili ani zmiňovaní Gromyko a Jakubovskij, kteří byli sice opravdu oba Bělorusové, ale první z nich se stal členem politbyra až v roce 1973 a druhý vůbec nikdy.
A konečně poslední zmiňovaní Andropov a Ustinov byli v roce 1968 pouze kandidáty na členství v politbyru, kam se dostali až později v 70. letech. Ustinov se navíc nenarodil v Uzbekistánu, ale ve městě Samara na území dnešního Ruska.
„Příspěvek tedy uvádí správně jen jména tří členů politbyra a místo nich do tohoto orgánu chybně zařazuje lidi, u nichž zdůrazňuje, že byli jiné než ruské národnosti. Národnostní složení politbyra bylo ovšem jiné. Kromě Leonida Brežněva, u něhož není jasné, zda se považoval za Ukrajince, či Rusa, v politbyru v roce 1968 ve skutečnosti působili tři Ukrajinci (Nikolaj Podgornyj, Dmitrij Poljanskij a Petr Šelest), jeden Bělorus (Kirill Mazurov), jeden Lotyš (Arvid Pelše), ale také celkem pět rodilých Rusů (Gennadij Voronov, Andrej Kirilenko, Alexej Kosygin, Michail Suslov a Alexandr Šeljepin). Poměr sil tedy nebyl vychýlený v neprospěch Rusů a ve prospěch Ukrajinců či dalších národností,“ shrnuje Demagog.
Otázka národnosti Leonida Brežněva je sporná proto, že se sice narodil na Ukrajině, ale ruským rodičům a v některých dokumentech (třeba ve svém pasu z roku 1947 nebo na oceňovacím listu z roku 1943) měl uvedenu ukrajinskou národnost a v jiných (například na dokumentech potvrzujících udělení řádu v roce 1943 nebo na dokladech brance z roku 1928) zase ruskou.
Rozhodovalo se centralizovaně z Moskvy
Velmi sporné, nedoložitelné a s největší pravděpodobností vylhané je i tvrzení o údajném jednom hlasu proti invazi. Ani Vojtěch Filip ani nepodepsaný internetový hoax neuvádějí, kdo by měl tímto „jedním Rusem hlasujícím proti“ být, ani neodkazují na žádný zdroj - přičemž ve veřejně dostupných zdrojích žádné takové informace nejsou.
K věci se také už v roce 2018 vyjádřil historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, podle nějž byla logika tehdejších Filipových výroků matoucí. „Celou tu otázku zatemňuje. Tehdy sovětský blok řídil Sovětský svaz. Princip řízení komunistického systému byl centralizován, bylo to podobné jako v armádě a nešlo o to, kdo byl jaké národnosti, jednalo se o systém, který byl založen na komunistické nomenklatuře,“ uvedl před pěti lety pro iRozhlas historik.
„Je nesmysl říkat, že státy, které se vymanily ze sovětského područí, které byly okupovány SSSR, jako pobaltské republiky a Ukrajina, jsou zodpovědné za to, co dělalo sovětské vedení,“ dodal.
Proruští dezinformátoři tak vlastně tvrdí, že centralizovanou moc držela v roce 1968 v celém Sovětském svazu Ukrajina. V této souvislosti ovšem stojí za zmínku, že si sami odporují, protože při všech jiných příležitostech naopak zdůrazňují údajnou nesuverenitu Ukrajiny, která je podle nich uměle vytvořeným státem bez vlastní historie, jenž vznikl až svévolným odtržením od Sovětského svazu, popřípadě, že Ukrajina vůbec neexistuje, protože její hranice prý nebyly zaregistrovány, a její území je tedy vlastnictvím Ruska coby právního nástupce SSSR.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
