Dne 5. září 1975 navštívil tehdejší americký prezident, republikán Gerald Ford hlavní město státu Kalifornie Sacramento, protože si chtěl zajistit hlasy kalifornských voličů, které mu mohly výrazně pomoci v prezidentských volbách v následujícím roce. Do Sacramenta jej navíc pozvala politicky vlivná skupina bohatých kalifornských podnikatelů, jíž se nelíbilo, že tamější nově zvolený guvernér, demokrat Jerry Brown, odmítl vystoupit se svým projevem na jejich každoročním setkání. Podnikatelé se rozhodli dát guvernérovi lekci a pozvali republikánského prezidenta, aby ho v roli řečníka nahradil. Ford přijal.

Návštěvě Sacramenta předcházel srpnový článek amerického deníku New York Times, že o nové studii Agentury pro ochranu životního prostředí Spojených států, která informovala o nárůstu smogu a o tom, že se v Kalifornii šíří i do venkovských oblastí. Článek také zaznamenal, že právě Ford požádal americký Kongres, aby uvolnil normy pro čistotu ovzduší, dané zákonem z roku 1963. 

To stačilo na to, aby se proti plánované Fordově návštěvě začala zvedat nevole u některých militantně orientovaných a zfanatizovaných "ochránců životního prostředí". Jako první mu pohrozil atentátem propuštěný vězeň Thomas Elbert, který zavolal tajným službám a vyhrožoval, že jestli Ford opravdu přijede do Sacramenta, tak si to s ním vyřídí. Elbert byl ale na základě tohoto telefonátu zatčen a Ford se nedal od cesty odradit. 

Pomatená pihatá zrzka bránící sekvoje

Elbert však nepředstavoval jediné nebezpečí. Další, kdo se připravoval na Fordovu návštěvu, byla drobná, zrzavá mladá žena s tváří posetou pihami, která se jmenovala Lynette Frommeová. Její známí jí kvůli pisklavému hlasu přezdívali "Squeaky", tedy něco jako "Vřeštidlo".

Frommeová, které bylo v roce 1975 šestadvacet, nebyla právě jednoduchý případ. Svého času patřila k nebezpečné sektě "Rodina" zmanipulovaných a často drogově závislých mladých dívek, které se dostaly pod vliv psychopata Charlese Mansona - tato sekta měla mimo jiné na svědomí bestiální vraždu mladé herečky Sharon Tateové a jejích přátel v roce 1969.

V 70. letech se Frommeová fanaticky zamilovala do kalifornských pobřežních sekvojů a nabyla přesvědčení, že je ohrožuje automobilový smog. Za stromy se cítila osobně zodpovědná, a tak se rozhodla upozornit na jejich osud svět. A svůj čin naplánovala přesně ve stylu Mansonova gangu - rozhodla se veřejně zabít symbol vlády, která podle jejího přesvědčení stromy ohrožuje, tedy amerického prezidenta.

Když Ford přijel do Sacramenta, ubytoval se v hotelu Senator, jenž se shodou okolností nacházel jen necelý kilometr (asi patnáct minut chůze) od Frommeové bytu. Ta už v té době byla vyzbrojená. Pořídila si stařičký poloautomatický kolt pětačtyřicítku z roku 1911. Tato pistole sice vynikala na svoji dobu geniálně jednoduchou konstrukcí a byla přesnější než revolver, byla však také poměrně velká a objemná, takže ji moc zločinců nepoužívalo. Pistole vznikla původně na objednávku americké armády, ta však nakonec odebrala jen malou část produkce.

Pistole nevystřelila

V pátek 5. září 1975 ráno čekala Frommeová na prezidenta na cestě k budově kalifornského Kapitolu, kudy Ford musel projít. Pistoli měla v pouzdru připevněnému k levé noze, na sebe si oblékla pestrobarevné šaty. Tvářila se, že je součástí davu ostatních přihlížejících, kteří tu spolu s ní vyhlíželi prezidenta, aby mu mohli zamávat nebo potřást rukou.

Když se prezident v doprovodu své ochranky přiblížil, přistoupila k němu atentátnice zhruba na délku paže. Prezident se domníval, že je to jedna z jeho fanynek, jež ho chce uvítat, všiml si i její ruky zvedající se jakoby k pozdravu. Jenže namísto otevřené dlaně se k němu napřáhla zbraň.

Na tak krátkou vzdálenost atentátnice nemohla minout. Výstřel však nevyšel. Frommeová totiž v rozrušení zapomněla zbraň natáhnout, takže neposunula náboj ze zásobníku do nábojové komory. Promeškala tak kritický okamžik, po němž se vzpamatovala prezidentova ochranka. Její agenti jednak vyrazili ženě zbraň z ruky a povalili ji na zem, jednak rychle popadli Forda a odvlekli ho do bezpečí uvnitř Kapitolu, kde se Ford setkal s guvernérem Jerrym Brownem.

Zadržená atentátnice mezitím nevěřícně opakovala: "Nevystřelilo to, věříte tomu? Ono to nevystřelilo." O pět let později, ve federální věznici Alderson, však při jednom novinovém rozhovoru prohlásila, že prý náboj z nábojové komory vyhodila schválně, protože "nechtěla toho chlapa zabít". Její obhajoba však nezněla příliš přesvědčivě.

Prezident ze Sacramenta pak ještě týž den odletěl a večer už sledoval zprávy o pokusu o atentát z bezpečí rodinného kruhu v Bílém domě. Frommeová byla za pokus o atentát odsouzena na doživotí. V roce 1985 se jí podařilo z vězení utéct, ale byla dopadena a o dva roky později, v prosinci 1987, odsouzena znovu. Na svobodu se dostala díky podmínečnému propuštění až po 34 letech strávených za mřížemi, dne 14. srpna 2009 - dva roky a sedm měsíců po Fordově smrti.

Druhý atentát přišel o sedmnáct dnů později

První pokus o atentát ustál Gerald Ford bez úhony a dokonce žertoval, že bude muset asi "lépe plánovat svůj denní program". Jenže o pouhých sedmnáct dnů později přišel další. A znovu za ním stála žena. Tentokrát to byla pětačtyřicetiletá psychicky labilní účetní Sara Jane Mooreová, která se pokusila prezidenta zavraždit při jeho návštěvě San Franciska.

Pětkrát rozvedená matka čtyř dcer se v roce 1975 přimkla k radikální revoluční politice, dost možná pod vlivem frustrace z dosavadních životních nezdarů. Podle jejích přátel ji fascinoval osud Patty Hearstové, vnučky slavného amerického tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta, která byla v roce 1974 unesena členy krajně levidové teroristické organizace Symbionese Liberation Army, aby s ní později začala sama spolupracovat.

Hearstové otec a dědic vydavatelského domu Randolph Hearst byl členy Symbionese Liberation Army obviňován, že vykořisťuje rozvojový svět a páchá zločiny na jeho lidu, proto po únosu své dcery vytvořil humanitární organizaci Člověk v tísni, která měla pomáhat chudým. 

Patty Hearstová se nicméně začala podílet na trestné činnosti organizace a v roce 1976 byla za účast na bankovní loupeži odsouzena k 35 letům vězení (její trest později zmírnil Fordův nástupce Jimmy Carter).

Mooreová pracovala pro Hearstovu nadaci Člověk v tísni jako účetní a současně působila jako dobrovolná informátorka FBI. Agenti FBI ji proto již začátkem roku 1975 prověřovali, usoudili ale, že nepředstavuje žádné nebezpečí. Policie se nicméně dozvěděla, že tato žena přechovává nelegálně zbraň, a pozvala si ji k výslechu - shodou okolností na 21. září, den předtím, než se Mooreová pokusila o atentát. Žena nezapírala a skutečně odevzdala policistům revolver a 113 nábojů. Poté byla propuštěna. Policisté bohužel neodhadli, co přesně se odehrává v její choré mysli.

Jakmile se ocitla zpátky na ulici, okamžitě zamířila koupit si novou zbraň a měla štěstí - podařilo se jí získat další revolver. Ten měl ale jinou ráži než její původní zbraň a jinak nastavená mířidla, což se mělo atentátnici už brzy vymstít.

V pondělí 22. září 1975 se pak postavila do davu čekajícího na ulici u hotelu St. Francis, kde byl prezident ubytován, až Gerald Ford vyjde. Stála na protilehlé straně ulice a od Forda, který se opravdu objevil, ji dělilo asi 11 metrů. Namířila revolver a vystřelila.

Projektil amerického prezidenta těsně minul, Mooreovou pravděpodobně zradilo to, že neměla s nově zakoupenou zbraní žádnou zkušenost. Pokusila se střelbu zopakovat, ale to už s nebývalou pohotovostí zareagoval jeden z náhodně přihlížejících, jímž byl shodou okolností bývalý příslušník námořní pěchoty Oliver Sipple. Ten ženu rychle chytil za ruku se zbraní a strhl ji právě ve chvíli, kdy Mooreová stiskla spoušť podruhé. Střela určená prezidentovi tak šla jen do dlažby, bohužel se ale odrazila a zasáhla dvaačtyřicetiletého taxikáře Johna Ludwiga. Naštěstí zranění přežil. Vzápětí byla Mooreová zatčena.

Neuspěly, ale svou plánovanou oběť přežily

Podle pozdějšího názoru soudce Samuela Contiho zabránilo úspěšnému provedení atentátu zejména to, že Mooreová neměla svou zbraň, jinak by pravděpodobně zlikvidovala prezidenta prvním výstřelem.

Atentátnice dostala stejně jako její předchůdkyně od soudu doživotí a stejně jako ona měla později ve vězení příležitost vyzpovídat se tisku, přičemž obdržela i otázku, zda svého činu lituje. Na tu údajně odpověděla: "Ano i ne. Ano proto, že se toho dosáhlo jen málo a zahodila jsem tím zbytek svého života. A ne, nelituji, že jsem to zkusila. V té době mi to připadalo jako správné vyjádření mého hněvu."

Své předchůdkyni v oboru neúspěšných atentátů se Mooreová přiblížila i tím, že byla nakonec podmínečně propuštěna na svobodu. Z vězení se dostala 31. prosince 2007, kdy jí bylo 77 let. V únoru 2019 však byla znovu uvězněna kvůli porušení podmínek předčasného propuštění, když policistovi vykonávajícímu nad ní dohled nenahlásila cestu do zahraničí.

Gerald Ford prezidentské volby v roce 1976 prohrál a musel uvolnit místo v Bílém domě demokratickému kandidátovi Jimmymu Carterovi. Zemřel 26. prosince 2006 ve věku 93 let.