U počátků převratného vynálezu, jenž zásadně poznamenal dějiny lidstva, stáli dva bratři, Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfierové. Oba byli úspěšnými podnikateli, konkrétně prosperujícími výrobci papíru. V té době to byl, jak poznamenává Tim Sharp na webu Space, skutečný high-tech průmysl.

Od sušícího se prádla k balonu

Oba bratři však nebyli jen podnikaví, ale také neobyčejně všímaví a invenční, takže si brzy všimli, že papír nebo i lehká látka stoupají, když se zespodu zahřejí.

„Kde přesně bratry Montgolfierovy napadlo pohrávat si s horkovzdušnými balony, není zřejmé, i když základní technologie byla v Číně známa už po staletí. Traduje se, že si jeden z bratrů všiml, jak se nad ohněm vzneslo nějaké sušící se prádlo. Ať už byl impuls jakýkoli, oba Mongolfierové nejdříve experimentovali s malými verzemi případného budoucího výtvoru. Vyrobili bedny z lehkého dřeva, pokryli je tenkým taftem a poté naplnili horkým, zakouřeným vzduchem,“ popisuje úplný počátek pozdějšího „vzduchoplavectví“ Eric Grundhauser na webu Atlas Obscura.

„Experiment fungoval, i když zprvu nechápali úplně proč. V jednu chvíli dokonce spekulovali, že kouř obsahuje vzácnou složku lehčí než vzduch, kterou nazvali montgolfierský plyn. Po sérii úspěšných testů v malém měřítku nastal v roce 1782 čas vyzkoušet skutečnou věc,“ dodává Grundhauser.

Byl středa 4. června 1783, když se oba bratři rozhodli svůj nový vynález veřejně prezentovat. K prvnímu startu jimi vyrobeného horkovzdušného balonu, tentokrát ještě bez jakékoli posádky, došlo před skupinou hodnostářů shromážděných na francouzském tržišti ve městě Annonay, kde provozovali svou papírnu.

close První balón bratrů Montgolfierových z roku 1783 info Zdroj: Wikimedia Commons, A. Molynk, volné dílo zoom_in První balón bratrů Montgolfierových z roku 1783

Balon o průměru 10 metrů, vyrobený z hedvábí a vystlaný papírem, vystoupal do výše 1600 až dvou tisíc metrů a ve vzduchu se udržel 10 minut, během nichž urazil kolem dvou kilometrů.

„Zpráva o úspěchu obou bratrů se rychle rozšířila, a tak byla naplánována další ukázka za přítomnosti francouzského krále. K tomuto letu si oba bratři přizvali na pomoc Jeana-Baptista Réveillona, úspěšného výrobce tapet,“ píše Tim Sharp.

Rodí se druhý balon

Ředitel Královské výroby tištěného papíru Jean-Baptiste Réveillon byl podle stránek Muzea Versailles osobní přítel Jacquesa-Étienna Montgolfiera a současně významný zákazník jejich papírny.

Do týmu se zapojil coby autor vizuálního stylu nového balonu: nebesky modré pozadí zdobily dekorativní zlaté květy, doplněné znameními zvěrokruhu, Sluncem a dvěma prolínajícími se písmeny L, což byla královská šifra Ludvíka XVI. Oba bratři se svému příteli odvděčili za jeho přínos tím, že balon pojmenovali po něm: Le Réveillon.

Pro potah balonu zvolil Étienne z úsporných důvodů nejprve velmi hladký taft vložený mezi dvě vrstvy papíru. Réveillon ho ale přesvědčoval, že pro prezentaci před oběma královskými veličenstvy by měl jako materiál zvolit něco výstavnějšího, a poté vybídl své dělníky, aby slepili hedvábné stuhy. Ty opět pokryl papír vyzdobený královskými motivy.

Ve čtvrtek 11. září 1783 měla proběhnout první letová zkouška. Étienne zapálil oheň pod novou balonovou konstrukcí a kupole se perfektně a velmi rychle nafoukla. Až tak rychle, že celý experiment málem skončil katastrofou, protože stoupající balon zdvihl do vzduchu také osm mužů, kteří ho drželi.

Ostatní spolupracovníci naštěstí rychle skočili po lanech, aby ho stáhli, a zabránili tak neštěstí. Následující ráno měla proběhnout další ukázka před zkušebními komisaři, takže Montgolfierové ani nerozebírali postavené lešení a nechali balon v něm.

close Vůbec první veřejné předvedení balónového letu v Annonay, středa 4. června 1783. Balón v tomto případě ještě nikoho nenesl info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Vůbec první veřejné předvedení balónového letu v Annonay, středa 4. června 1783. Balón v tomto případě ještě nikoho nenesl

V noci ale začalo pršet a balonový potah zvlhl a ztěžkl. Ačkoli se ho i přesto podařilo nafouknout a Réveillon navrhoval jeho vypuštění, Étienne se rozhodl nic neriskovat a nechal ho stáhnout. Déšť ještě zesílil a spláchl veškerou dekorativní malbu, kterou proměnil ve vymáchané rozpité čmáranice. Vynálezci museli začít znovu od nuly.

Pro konečný termín slavnostní prezentace, jímž se stal pátek 19. září 1783, tak nakonec vyrobili zbrusu nový balon, pro nějž použili jako materiál taft opatřený lakem. Aby všechno stihli, pracovali bratři i jejich spolupracovníci čtyři dny a čtyři noci bez oddechu. Ale úkol splnili.

První živá posádka

Tvůrci se snažili nic nezanedbat i proto, že jejich 400 kilogramů těžký balon měl být schopen uzvednout první živou posádku v dějinách. Jako její členy navrhoval sám král údajně použít vězně, ale Montgolfierové se nakonec rozhodli zavěsit pod balon proutěnou gondolu s ovcí, kachnou a kohoutem.

Podle knihy Úvod do leteckého inženýrství s perspektivou letových zkoušek je k tomu vedla vědecká úvaha: ovčí fyziologie byla v té době považována za podobnou lidské, proto se dalo čekat, že přežije-li vzdušnou výpravu ve zdraví skopec, zvládne ji i lidský organismus. Kachna byla použita coby vysoko létající pták, a tedy tvor s největší pravděpodobností na přežití za všech okolností. A kohout zase jako pták, který ve velkých výškách normálně nelétá, takže byl zajímavým experimentálním tvorem pro srovnání s kachnou, jak si povede, bude-li takové výšce vystaven.

Ke sledování letu první živé posádky v historii se do Versailles dostavil kromě královského páru až neuvěřitelný počet lidí. Podle britského historika Simona Schamy, autora knihy Občané: Kronika francouzské revoluce, šlo o zhruba 130 tisíc francouzských občanů, přitahovaných zvědavostí, jak se zvířatům povede v balonovém koši.

Ve jednu hodinu odpoledne ohlásil výstřel z děla slavnostně zahájení pokusu. Ovce, kachna i kohout byli umístěni do proutěného koše pod balonem. O jedenáct minut později zazněl druhý dělový výstřel oznamující start. Balon začal za davového potlesku a ohromeného volání stoupat a vznesl se až do výšky kolem 600 metrů. Ve vzduchu pak urazil během osmi minut asi 3,5 kilometru, načež začal zvolna klesat kvůli protržení jeho potahu. Na zem dosedl v lese Vaucresson.

close Obraz Bratři Montgolfierové od George Snow Hilla je jedním ze sedmi nástěnných olejů na plátně nazvaných Umění létat a vytvořených v roce 1939 v rámci federálních uměleckých projektů pro letiště Petera O. Knighta v Tampě na Floridě info Zdroj: Wikimedia Commons, Beyond My Ken, CC BY-SA 4.0 zoom_in Obraz Bratři Montgolfierové od George Snow Hilla je jedním ze sedmi nástěnných olejů na plátně nazvaných Umění létat a vytvořených v roce 1939 v rámci federálních uměleckých projektů pro letiště Petera O. Knighta v Tampě na Floridě

K místu dopadu ihned zamířil lékař a profesor chemie i fyziky Jean-François Pilâtre de Rozier, velký fanoušek pokusu a sám budoucí vzduchoplavec, který si vytkl za úkol prozkoumat zvířata použitá k experimentu. K vlastní úlevě zjistil, že ovce, kohout i kachna let přežili a dokonce zřejmě bez úhony. „Všeobecně se soudilo, že zvířata při letu netrpěla, byla však přinejmenším velmi ohromena,“ zapsal Simon Schama.

Všichni tři zvířecí vzduchoplavci se pak dočkali velkých ovací jako „vzdušní hrdinové“ a sám Ludvík XVI. jim přidělil místo v královském zvěřinci ve Versailles.

První let lidské posádky

Proutěný balonový koš byl nyní již považován za dostatečně způsobilý na to, aby do něj vkročila i noha člověka. A prvním, kdo se takového letu odvážil, byl právě Jean-François Pilâtre de Rozier. Ke startu se odhodlal necelý měsíc po letu se zvířecí posádkou, ve středu 15. října 1783. Balon vzlétl v zahradě Reveillon v Paříži a Rozier v něm vydržel ve vzduchu téměř čtyři minuty. Nešlo však o volný let, protože balon zůstal z bezpečnostních důvodů stále připoután lanem k zemi.

První volný let lidské posádky se tak uskutečnil zhruba o měsíc později, 21. listopadu 1783. Tato posádka byla dvoučlenná a skládala se opět z nadšeného a obětavého Roziera, jehož doplnil francouzský důstojník Marquis d'Arlandes.

Dvojice odstartovala z centra Paříže a během 25 minut dolétla na pařížské předměstí, přičemž ve vzduchu urazila asi devět kilometrů. Mezi diváky byl podle Tima Sharpa také slavný americký novinový vydavatel Benjamin Franklin, který zážitek ze vzletu balonu popsal ve svém deníku následujícími slovy:

„Viděli jsme, jak se vznáší tím nejmajestátnějším způsobem. Když dosáhl výšky asi 76 metrů, smekli neohrožení cestovatelé své klobouky, aby pozdravili diváky. Nemohli jsme se ubránit pocitům, v nichž se mísil úžas i obdiv.“

close Španělský malíř Carnicero zachytil na jednom ze svých obrazů historickou událost letu balónu Montgolfier Francouze Bouclého v zahradách Aranjuez 5. června 1784. Letu, jenž prý skončil nehodou, přihlížela královská rodina, dvůr i lid v tradičních krojích info Zdroj: Wikimedia Commons, Antonio Carnicero, volné dílo zoom_in Španělský malíř Carnicero zachytil na jednom ze svých obrazů historickou událost letu balónu Montgolfier Francouze Bouclého v zahradách Aranjuez 5. června 1784. Letu, jenž prý skončil nehodou, přihlížela královská rodina, dvůr i lid v tradičních krojích

O necelé dva roky později se létání oddaný Rozier stal také jeho první historickou obětí: zahynul v úterý 15. června 1785 při pokusu přeletět Lamanšský průliv, jenž byl považován za významný milník v létání na dlouhé vzdálenosti. Podle britské Královské chemické společnosti se stal obětí vlastního experimentu, když se rozhodl naplnit kupoli balonu výbušnou směsí vodíku a horkého vzduchu. Půl hodiny po startu balon explodoval.

Ještě téhož roku však překonali v balonu, tentokrát plněném vodíkem, kanál La Manche další dva vzduchoplavci, Francouz Jean Pierre Blanchard s americkým spoluletcem Johnem Jefferiesem. Lidské cestování se tak posunulo do nové dimenze.