Kliknutím zvětšíte„Jmenuji se Steven Stainer. Je mi čtrnáct let. Neznám skutečné datum narození, ale používám 18. duben 1965. Vím, že mé křestní jméno je Steven. Jsem přesvědčen, že příjmení je Stainer. Pokud mám prostřední jméno, neznám ho.“ Těmito větami začínala písemná výpověď, kterou 2. března 1980 podal na policejní stanici ve městě Ukiah v americké Californií čtrnáctiletý chlapec.
S sebou přivedl ještě pětiletého kluka a tvrdil, že byli oba uneseni. Policii stačilo pouhých pár hodin aby si ověřili, že nejde o žádnou klučičí legrácku. Pár hodin, během kterých policisté zjistili, že jsou právě svědky zcela nečekaného rozuzlení příběhu jednoho z dlouhé roky pohřešovaných amerických dětí. Čtrnáctiletý Steven sice ve výpovědi napsal ve svém příjmení místo ypsilonu měkké i, jinak si ale i po sedmi letech od svého únosu pamatoval vše.
Mladšího chlapce, kterého přivedl s sebou na policejní stanici, dokázal Steven uchránit před osudem, který po únostu zažíval on sám. Záchrana dítěte před pravidelným sexuálním zneužíváním z něj udělala amerického hrdinu. Znovu se také shledal se svými skutečnými rodiči, až do své tragické smrti při automobilové nehodě ale bojoval s psychickými následky prožitých útrap.
Příběh má ale ještě jeden, mnohem neuvěřitelnější rozměr. Steven Stayner se svým útěkem od únosce stal hrdinou a obdivovaným mladým mužem, celá Amerika však zná i jméno jeho staršího bratra Caryho. Bohužel však ne v pozitivním světle - Cary Stayner byl totiž odsouzen za několikanásobnou vraždu.
Rodiče tě už nechtějí
Noční múra, kterou Steven prožíval skoro osm let, začala, když byl malým školákem. Psal se rok 1972, bylo mu sedm let, tvář měl pokrytou pihami, a právě směřoval domů ze školy, kam chodil do druhé třídy. „Byl jsem už jen pár bloků od domova, když mě zastavil muž. Zeptal se mě, zda by moje máma nepřispěla do církevní sbírky. Řekl jsem, že by to asi udělala. A tak mi ten muž nabídl, že mě sveze domů. Nejdříve jsem odmítl, ale pak nabídku několikrát zopakoval, a tak jsem nastoupil,“ popsal únos Steven Stayner v televizním interview v roce 1980. Jenže domů toho dne nedojel. V autě čekal i druhý muž. Muž, se kterým pak Steven prožil dalších sedm let a který celou akci vymyslel.
Rodiče chlapce byli po jeho zmizení zoufalí. A nezdálo se, že by jim mohl kdokoliv pomoct. Policie byla bezradná. „Nikdo nedokázal říct, co se chlapci stalo. Nikdo nic neviděl. Neexistoval žádný popis auta, žádné podobizny možných únosců. Kluk prostě zmizel. A jediné, co mohli jeho rodiče dělat, bylo uveřejňovat všude možně snímky svého syna, neustále narážet na slepé uličky a doufat,“ uvádí server Seattle Times.
Zatímco jeho rodiče propadali zoufalství, malého Stevena unášel jistý Kenneth Parnell. Muž, který byl již dříve odsouzen za zneužití dítěte. Aby utišil rozrušeného Stevena, namluvil mu lež, která ho pak roky odrazovala od toho, aby se svému únosci pokusil uniknout. „V jistý moment Kenneth Parnell zastavil auto, a šel k telefonní budce. Když se vrátil, řekl Stevenovi: Právě jsem mluvil s tvými rodiči. Už tě nechtějí,“ vyjádřila se pro stanici ABC investigativní novinářka Pat LaLama, která se zabývala Stevenovým příběhem.
Parnell svá slova doplnil ještě vysvětlením, že Stevenovi rodiče, kteří kromě něj mají ještě další čtyři děti, je nedokáží všechny uživit. A tak se Stevena rozhodli zbavit. „Jak později Steven vypověděl u soudu, byl vychován ve víře, že dospělí nelžou. Únosci uvěřil a neuvědomil si tím pádem, že se jedná o únos,“ píše agentura AP.
Parnell sedmiletého kluka dokonale psychologicky zpracoval. „Asi týden po únosu mi Parnell přikázal, abych mu začal říkat tati," uvedl Steven v televizním interview.
Přes den táta, v noci predátor
Únosce sice chlapci nařídil, aby ho oslovoval táto a aby za otce považoval, jenže se jako rodič rozhodně nechoval. Stevena nejenže pravidelně bil, prováděl mu i daleko horší věci. „Parnell byl ve dne Stevenovým otcem, a v noci mužem, který jej znásilňoval,“ prohlásil pro stanici ABC Ted Rowlands, bývalý novinář, který dlouhodobě psal o příběhu bratrů Staynerových.
Parnell se s chlapcem, kterému stále opakoval, že ho jeho rodiče nechtějí a nehledají, přesouval z místa na místo po celém státě Kalifornie. Bral námezdní práce a s uneseným klukem bydlel po motelech, pronajatých chatách daleko od civilizace a levných ubytovnách. Znásilňování bylo na denním pořádku. Když si Parnell našel na jistý čas přítelkyni, malý Steven musel mít sexuální styk i s ní. Bylo mu devět let.
Přes všechno zlo, které Parnell Stevenovi působil, překvapivě nechal chlapce chodit do školy. Steven jich vzhledem k častým přesunům vystřídal několik. „Před nástupem dal Stevenovi nové jméno - teď ho představoval jako Dennise Parnella. Ve chvílích, kdy byl Steven ve škole, se nikomu se svým trápením nesvěřil. Navzdory okolnostem s vrstevníky vycházel velmi dobře a dokonce byl svými spolužáky považovaný za poměrně šťastné dítě,“ uvádí server Los Angeles Times.
Únosce Parnell si počínal velmi mazaně. Steven díky dlouholetému vymývání mozku o tom, že na něj jeho rodiče zapomněli, nejevil touhu utéct. Počítačové databáze v sedmdesátých letech neexistovaly, a tak když do školy přišel nový chlapec s jménem Dennis Parnell, pedagogové neměli jak si ověřit, zda náhodou nejde o falešnou identitu.
Jak ale později Steven řekl v rozhovoru pro magazín Newsweek, na rodiče nikdy nezapomněl. Jenže právě myšlenka na ně ho utvrzovala v názoru, že ho možná skutečně už nechtěli. „Ptal jsem se sám sebe, Mami a tati, kde sakra jste? A tato otázka ve mě nějakým způsobem vyvolávala pocit, že Parnellova lež byla pravdivá,“ vysvětlil Steven.
Nová krev
Přesto, že si Parnell se Stevenem bez problémů pohrával jako s loutkou, nebyl spokojený. Jak chlapec začal dospívat, pro pedofila už nebyl dostatečně zajímavý. Parnell se proto několikrát pokusil unést ještě dalšího hocha. Dokonce Stevena nutil, aby mu s únosy pomáhal. Jenže Steven mu záměr vždy překazil.
Chránit další děti před osudem, jaký prožil on sám, se mu dařilo až do Valentýna roku 1980. Tehdy Parnell unesl pětiletého Timothyho Whitea. „Malý chlapec neustále plakal, a prosil, aby mohl jít domů. A Steven přesně věděl, co se bude tomuto chlapci dít, pokud nezakročí,“ píše server Seattle Times.
A tak se tehdy čtrnáctiletý kluk, po sedmi letech týrání, rozhodl konat. Už totiž nešlo jen o jeho život. „Nemohl jsem vidět, jak Timmy trpí. Bylo to teď nebo nikdy. A také moje šance vrátit se domů s tím, že jsem udělal něco dobrého," řekl později Steven Stayner v jednom z rozhovorů.
Šestnáct dní poté, co byl Timothy unesen, využil Steven chvíle, kdy byl únosce Parnell na noční směně. Pracoval tehdy jako hlídač. Steven vzal Timothyho za ruku, a oba prošli mnohakilometrovou trasu přes lesy až do města Ukiah. Tam zamířili na policejní stanici.
Dva bratři. Hrdina a vrah
Policisté na stanici v Ukiahu konali rychle. Když jim Steven řekl Timothyho jméno a jméno únosce Parnella, spočítali si dva a dva velmi rychle. Zjistili, že Parnell má již dřívější záznam za zneužití dítěte a hned na druhý den ráno po příchodu chlapců jej zatkli. „Parnell byl při pozdějším soudním líčení odsouzen k osmi letům vězení. U soudu svědčili Steven Stayner i tehdy šestiletý Timothy White. Muž, který Parnellovi pomáhal Stevena v roce 1972 nalákat do auta, si z pětiletého trestu odseděl dva roky,“ zmiňuje server Seattle Times.
Poměrně nízký trest pro Parnella byl způsoben tím, že byť Steven u soudu vypověděl, že ho únosce pravidelně sexuálně zneužíval, za pedofilii v tomto případě Parnell odsouzen nebyl.
Díky Stevenovu hrdinskému útěku se dvě rodiny opět setkaly se svými syny. Jenže pro rodiče pětiletého Timothyho Whitea šlo o mnohem jednodušší návrat. Jejich syn byl pryč šestnáct dní, a byť šlo o děsivý zážitek, Parnell jej neznásilnil, ani nezbil. Steven a jeho rodiče se ocitli v mnohem těžším postavení. Parnell totiž chlapce nejen zneužíval i bil, naučil jej brát drogy a pít alkohol. „Staynerovi rychle zjistili, že se z jejich sedmiletého poslušného sluníčka stal problematický čtrnáctiletý dospívající, který kouří, pije alkohol a zůstává na večírcích, dokud se mu chce,“ shrnuje agentura AP.
A tyto problémy pokračovaly až do Stevenovy dospělosti, než se osamostatnil. Ani on, ani jeho rodiče neprojevili zájem celou věc řešit s odborníky. Absolvovali několik úvodních sezení u psychologa, zakrátko k němu ale přestali docházet. Dění strašlivých sedmi let odloučení se stalo v rodině tabu.
„Nikdy jsme o tom s rodiči nemluvili. A oni netlačili na pilu, aby zjistili, co se dělo,“ vyjádřil se Steven Stayner v jednom z interview. Právě rozhovory s novináři mu podle jeho slov nahradily sezení u psychologa. Jako hrdina byl totiž pod neustálým drobnohledem. Přes toto tvrzení na něm sedm let prožitých útrap zanechalo nesmazatelné stopy a psychicky značně trpěl, jak později uvedli jeho blízcí.
Jenže tohle všechno nebyl jediný šrám, který v důsledku Stevenova únosu rodina utrpěla. Koncem devadesátých let se totiž proslavil i jeho starší bratr Cary. Opět v souvislosti s kriminálním případem. Jenže Cary na rozdíl od Stevena nebyl obětí, nýbrž pachatelem. Vrahem. „V roce 1999 otřásla malým městem Marced, kde žili Staynerovi, série čtyř vražd, známých jako Yosemitské vraždy. Spáchal je Cary Stayner,“ připomíná server Good Housekeeping.
Cary Stayner v Yosemitském národním parku zabil čtyři mladé ženy. Byl dopaden a odsouzen k trestu smrti, ten ale dodnes nebyl vykonán. „Jeho rodiče u soudu svědčili, že důvodem pro toto konání byl Stevenův únos. Jak se vyjádřili, cítili, že syna v jistém období zanedbávali, protože byli zcela zaujatí pátráním po Stevenovi,“ píše list The New York Times.
Prosba ke hvězdám
Když Steven zmizel, bylo Carymu, tichému a komplikovanému dítěti, které mělo ke svému mladšímu bratrovi velmi blízký vztah, jedenáct let. „Pamatuji si, že v noci poté, co Steven zmizel, jsem vyšel ven. A prosil jsem hvězdy, aby se můj bratr vrátil domů. A dělal jsem to potom každou noc, až do chvíle, než Steven skutečně přišel zpět. Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale pamatuji si, jak velmi jsem prosil hvězdy, aby mého brášku dovedly domů,“ řekl Cary reportérovi Mikeovi Echolsovi, který napsal knihu Vím, že mé křestní jméno je Steven.
Caryho prosby sice byly vyslyšeny, ale klid mu to nakonec nepřineslo. Jak sám později řekl, cítil, že ho rodiče zanedbávali. Když se Steven vrátil domů, bylo jeho staršímu bratrovi osmnáct let. A mediální pozornost, kterou přitahoval jeho mladší bratr-hrdina, ho začala ničit. „Když se Steven vrátil, náš vztah už nebyl tak dobrý jako předtím. A k tomu najednou dostával množství dárků, oblečení. Myslím, že jsem žárlil. Byl jsem ten starší a méně zajímavý,“ popsal Cary svoje pocity z období Stevenova návratu filmaři J.P. Millerovi, který právě psal scénář k filmu o únosu.
Cary brzy začal mít problémy se zákonem. Nešlo ale o vážné kriminální činy. Až do roku 1999. Tehdy, ve svých sedmatřiceti letech, znásilnil a zabil tři ženy. Po čase k nim přidal ještě další oběť. Policie jej zatkla po několikaměsíčním vyšetřování.
Brzký odchod
Chvíle, kdy se z jeho bratra stal vrah, už se Steven Stayner nedožil. Zemřel totiž jako čtyřiadvacetiletý při autonehodě. A paradoxně, velmi předčasně ze světa odešel i chlapec, kterého zachránil, Timothy White. Oba zůstali v kontaktu až do Stevenovy smrti.
Steven Stayner se jako dvacetiletý oženil se sedmnáctiletou Jody Edmondsonovou. Pár společně přivedl na svět dvě děti a zdálo se, že Stevenův život se konečně dostává do trochu normálních kolejí. „V jistém směru se podle jeho ženy stále obviňoval z toho, co se mu stalo jako dítěti. Ale postupně nacházel klid a začal se se svým životem smiřovat. Rovněž se snažil, aby se už žádnému dítěti nestalo to, co jemu. Navštěvoval organizace zabývající se pohřešovanými dětmi, mluvil s dětmi o tom, jak je nebezpečné dávat se do řeči s neznámými lidmi,“ píše server Seattle Times.
Klid si ale Steven neužil dlouho. Zemřel v roce 1989 jako čtyřiadvacetiletý. „Směřoval na motocyklu domů z noční směny v pizzerii. Jeho motorce vjelo do cesty auto,“ popisuje agentura AP. Steven neměl šanci nehodu přežít. V době střetu totiž neměl helmu a tak utrpěl vážné zranění hlavy.
Na Stevenův pohřeb dorazil i Timothy White, chlapec, kterého Steven zachránil. Na hřbitově byl jedním z mužů, kteří nesli Stevenovu rakev k hrobu. Ani Timothy se nedožil o moc vyššího věku, než jeho zachránce. „Zemřel ve svých pětatřiceti letech na plicní embolii. Zanechal po sobě manželku a dvě děti," zmiňuje server The New York Times.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
