Otázkou plýtvání jídla a jeho případnou cirkulací a druhotným využitím se dlouhodobě zaobírá známý „gastronaut“ Pavel Maurer. „Teď, v době všeobecné drahoty, je toto téma více než aktuální a lidé by měli přemýšlet nad tím, jak k jídlu přistupovat,“ řekl Deníku Maurer.

Jako základ pak zmiňuje samotný nákupní seznam, kdy lidé nepřemýšlí nad tím, co vlastně ze surovin chtějí dělat a mnohdy v obchodě házejí věci do košíků bezmyšlenkovitě, případně v duchu rčení „však ono se to může hodit.“

„To je to nejhorší plýtvání. Většina takto bezmyšlenkovitě zakoupeného zboží pak končí právě v koši,“ dodal muž, který již v minulosti přivedl na svět iniciativu Taste waste, tedy využít suroviny, jež nyní vyhazujeme, ale naši předci je dokázali nadále využívat. Při příležitosti této akce vytvořili kuchaři například chipsy z bramborových šlupek či z odřezků řepy lahodné želé.

I zbytky, které by jindy skončily v popelnici či ve žlabu skotu, se dají zužitkovat
Historik o plývání jídlem: Naši předci nejedli čerstvý chléb, starší víc zasytil

Právě tyto druhotné suroviny však mají svůj potenciál, který Maurer popisuje na případu okurek. U nich většina lidí odstraní „prdelky“ a šlupky, které posléze putují do koše. „V domácnostech se to tak neprojeví, ale v kuchyni restaurací tvoří takový odpad nezanedbatelné množství. I proto mi nedávno přišlo zajímavé, že jeden kuchař z těchto ořezků udělal chutné okurkové želé. A to je jedna z cest, jak se vyvarovat plýtvání,“ nastínil možnou budoucnost propagátor neplýtvání.

Méně porcí pro víc lidí

Budoucností by podle Maurera může být i „americká“ cesta. Američané sice patří k největším plýtvačům jídla na světě, ročně se tu vyhodí až 60 procent jídla, ale v případě restauračního stravování udávají nový směr. V poslední době tu totiž funguje takzvané sdílení jídla. „Američané jsou sice mistry v plýtvání, ale právě v ohledu sdílení jídla by se z nich mohli vzít leckteří restauratéři příklad,“ dodal Maurer.

Ve Spojených státech sice neexistují malé porce, ale v místních restauracích už si zvykli na to, že si například čtyřčlenná rodina objedná pouze tři porce - a čtyři příbory. „U nás by se na takové lidi dívali hospodští skrz prsty, ale tam ani nemrknou okem,“ dodal Maurer.

Způsobů, jak kontrolovat to, co sníte, je víc. Můžete si počítat kalorie a jídlo si vážit anebo odhadovat porce pomocí dlaní, hrstí a prstů.
Kolik jídla je tak akorát? Lidé nemusejí tápat, jde to dobře spočítat

Kromě sdílení jídla vidí budoucnost také v poslední době opomíjeném zavařování či projektům některých českých firem, které využívají již nepotřebné dopady k dalšímu životu. Zbytky, které by jindy skončily v popelnici či ve žlabu skotu, zužitkovává například středočeská Biopekárna Zemanka. Ta si v tuzemském cirkulárním byznysu získala renomé s krekry z pivovarského mláta a sušenek z kávové sedliny, které začaly prodávat prodejny IKEA.

Nyní do jejího portfolia patří i sušenky z vylisovaných zbytků řepy, mrkve a jablek. Druhodné suroviny se dají také využít při vaření piva. Se zlatavým mokem uvařeným ze splaškové vody přišla nedávno na trh společnost Veolia. Pivo s názvem Erko pro ni uvařil jihočeský Pivovar Čížová.