Studený a vlhký sklep na okraji lesa v Buče sloužil jako oblíbené místo tamních obyvatel pro úník a úkryt. Nyní už jen připomíná hrůzy války. Právě zde přinutili ruští vojáci pět ukrajinských mužů, aby poklekli, a následně je střelili do hlavy, popisuje BBC.

Napravo od vchodu se nacházejí kameny pokryté zaschlou krví temně rudé barvy. Mezi nimi leží prostřelená vlněná čepice nasáklá krví. Zdi jsou plné kulek. 

O pár kroků dál leží zbytky ruského vojenského přídělového balíčku - otevřená plechovka rýžové kaše s hovězím masem a prázdný balíček sušenek. Nasprejovaný nápis na stěně připomíná, že bylo místo ještě před nedávnem dětským táborem. Když se však počátkem března do Buče, kousek od ukrajinského hlavního města, přesunuly ruské jednotky, stal se tábor Radiant popravištěm. Příběh o vraždění je mrazivý právě i proto, že většina ze zesnulých civilistů nezemřela následkem bombardování, ale byla zastřelena ruskými vojáky.

Zmizel beze stopy

Volodymyr Bojčenko žil v Hostomelu, jen kousek od Buče a nedaleko od letiště, kde přistály první ruské jednotky, které se pokusily svrhnout ukrajinskou vládu. Když se jeho sestra Aliona Mykytiuková rozhodla uprchnout před boji, prosila Volodymyra, aby se k ní připojil. Byl civilista, ne voják, ale chtěl zůstat a pomoci. Celé dny tedy v Hostomelu trávil tím, že hledal jídlo a vodu, aby je mohl donést sousedům, včetně dětí, kteří byli uvězněni ve sklepích kvůli neustálému ostřelování a ruským leteckým útokům.

I zraněných vojáků, kteří mají amputované končetiny, je mnoho.
Válka na Ukrajině je připravila o nohy i ruce. Teď se svěřili s děsivými příběhy

Čtyřiatřicetiletý upovídaný Volodymyr, který procestoval svět díky své práci v obchodním námořnictvu, téměř denně telefonoval své rodině z Hostomelu, aby ji ujistil, že je v bezpečí. Aliona na jeho krátké telefonáty vždy nervózně čekala. Věděla, že se její bratr musí přesunout do vyšších poloh, aby měl signál, a pokud bylo ostřelování silné, nebylo možné opustit protiatomový kryt. Když se později zásoby jídla i vody tenčily, naléhala na bratra, aby se pokusil utéct, ale to už byly cesty zablokované.

Naposledy o něm Aliona slyšela 8. března. Volodymyr nebyl typ, který by věci přehnaně dramatizoval, ale toho dne sestře řekl, aby se o něj nebála. „Řekl: 'Mám tě opravdu rád,' bylo to velmi bolestné slyšet," popsala reportérce BBC vzlykající žena, která nedokázala zastavit slzy. „V jeho hlase byl cítit strach.“

O čtyři dny později Volodymyra spatřili sousedé poblíž Promenystyi, jak se zde říká táboru Radiant. Pak zmizel.

Když byla 4. dubna pod táborem objevena těla, byl mezi nimi i Volodymyr Bojčenko. Aliona několik týdnů horečně obvolávala nemocnice a márnice. Toho dne jí poslali fotografii, na které měla tělo identifikovat.

„Nenávidím je každou buňkou svého těla,“ plakala Aliona, když mluvila o Volodymyrových vrazích. „Vím, že se to o lidech nemá říkat, ale oni nejsou lidé. Na tělech našich mužů nebylo jediné místo, které by nebylo potlučené.“

Důkazy o mučení

Její slova potvrzují i vyšetřovatelé. Pět mužů bylo na místě nalezeno v kleče s rukama svázanýma za zády. „Víme, že byli mučeni. Ruská armáda překročila hranici toho, jak se vede válka. Nebojovali proti armádě na Ukrajině, ale unášeli a mučili civilní obyvatelstvo,“ sdělil policejní šéf BBC.

Ani prokuratura ani bezpečnostní služba SBU zatím nemají v plánu zveřejňovat podrobnosti probíhajícího vyšetřování, nicméně někteří ruští vojáci byli při zahlazování stop tak nedbalí, že důkazů bude pravděpodobně velmi mnoho. Ukrajinské jednotky územní obrany dokonce na některých opuštěných pozicích objevily seznamy vojáků, které obsahují například údaje o pasech a čísla mobilních telefonů.

Při tak obrovském objemu práce, dosud bylo zaregistrováno více než 11 tisíc potenciálních případů válečných zločinů, požádaly ukrajinské bezpečnostní služby o pomoc i digitálně zdatnější civilisty.

„Cítím v tomto ohledu jakési volání povinnosti,“ konstatoval Dmytro Repliančuk, novinář z portálu slidstvo.info, který se před válkou snažil odhalovat korupci v ukrajinských orgánech činných v trestním řízení. Nyní spojil síly s prokurátory a hledá na internetu další údaje, které by pomohly dopadnout podezřelé válečné zločince.

„Chápu, že to bude strašně těžké, spoustu případů se nepodaří vyřešit. Ale v těchto týdnech je důležité najít co nejvíce informací,“ vysvětlil Dmytro.

Jednotka ze Sibiře

I přítomní reportéři britské zpravodajské stanice našli mezi odpadky v táboře Radiant jednu potenciální stopu - obal od balíčku, který poslala žena jménem Ksyukha ruskému vojákovi, jehož jméno a vojenská jednotka jsou čitelně a jasně označeny. 

Jednotka 6720 sídlí v Rubcovsku v sibiřském Altajském kraji. Již dříve byla spojována s Bučou, a to v momentě když byli vojáci z tohoto města zachyceni na kamerách, jak posílají příbuzným obří balíky plné zboží, které uloupili z ukrajinských domů.

Váleční uprchlíci z Irpině.
Zabil mi manžela, pak mě znásilnil. Ukrajinky začaly sdílet děsivá svědectví

Zatím však není zcela jisté, zda vojáci z Rubcovska sídlili v dětském táboře nebo zda tam byli v době, kdy probíhaly popravy. Policie musí nejprve zjistit přesnější časy úmrtí.

„Pracujeme na tom, ale nejde to rychle," vysvětluje šéf kyjevské policie Andrij Niebytov. Víme ale, že tábor byl velitelstvím, takže tam musel být velitel. Vojáci rozhodně nemohli popravit nikoho bez vědomí velitele. Nejprve tedy půjdeme po organizátorech a pak budeme hledat vykonavatele,“ dodal. 

Probouzení se do života

Na druhé straně silnice od tábora Radiant, za kostelem poničeným střepinami, se v části Buče pomalu objevují známky obnoveného života. Mladí chlapci pobíhají po dvoře, zatímco muž připevňuje dřevěné pláty na okna rozbitá při ostřelování. 

Když se sousedé potkají, probírají dny, kdy se do jejich města valily ruské tanky, vojáky, kteří divoce stříleli, a ty, kteří se opilí potulovali po ulicích, vloupávali se do domů a kradli. 

A také vzpomínají na místního muže, který utekl z letního tábora Radiant do paneláku naproti a kterého navzdory obrovskému riziku ukrývali. Je jím Viktor Sytnytskyj.

Měl štěstí, přežil

Viktor tábor Radiant dříve neznal, ale všechny podrobnosti, které o něm uvádí, se shodují s realitou. Nyní pobývá na západní Ukrajině a svůj příběh vyprávěl reportérce BBC po telefonu.

Bylo to začátkem března, když Viktora na ulici chytili ruští vojáci. Svázali mu ruce a stáhli čepici přes oči, pak ho odvlekli do sklepa, o němž je přesvědčen, že se nachází v areálu dětského tábora.

Tam mu Rusové polévali nohy ledovou vodou a přiložili mu k hlavě pistoli. „Pořád říkali: 'Kde jsou fašisti? Kde jsou vojáci? Kde je Zelenskyj? Jeden z nich se zmínil o Vladimiru Putinovi, tak jsem řekl něco sprostého a on mě praštil,“ vzpomíná Viktor.

Následky bombardování v ukrajinském městě Mariupol.
Muž si chtěl zachránit život, ušel přes dvě stě kilometrů. Čelil Rusům i minám

Vzpomíná si také na to, že byl na své věznitele naštvaný a zároveň vyděšený. V minulosti pracoval v Moskvě s muži ze Sibiře a byl zděšen, že by s ním nyní Rusové mohli zacházet tak brutálně. Ještě víc, když mu jeden z vojáků prozradil, že i on pochází ze Sibiře. Viktor mu řekl, že je smutný, že to došlo tak daleko. „Smutné je, že naši dědové spolu bojovali proti nacistům a vy jste teď fašisti,“ zněla Rusova rozzlobená odpověď.

„Řekl mi: 'Máš čas do rána, aby sis vzpomněl na to, co jsi viděl, a jestli ne, tak tě zastřelí'.“

Té noci měl Viktor štěstí. Došlo k silnému ostřelování, a když zjistil, že ho jeho věznitelé už nehlídají, běžel pryč doslova jako o život. „Spočítal jsem si, že mám větší šanci přežít pod palbou, než kdybych zůstal v tom sklepě,“ uzavírá své vyprávění.

Vše je zinscenované, tvrdí Rusko

Ruská strana veškerá nařčení ze zvěrstev spáchaných v Buče i na jiných místech naprosto popírá. Moskva tvrdí, že vraždy byly zinscenované.

Ukrajinští vyšetřovatelé, odhodlaní pohnat viníky k odpovědnosti, se i proto teď rychle zabývají shromažďováním důkazů na území, které mají nyní opět pod kontrolou.

„Nevíme, jaké má Putin plány, takže pracujeme co nejrychleji pro případ, že by shodil bombu a zničil všechny důkazy,“ uvedl v prohlášení šéf kyjevské policie Niebytov.

Zničené ulice. Tak to vypadá v mnohých městech na Ukrajině po ruské okupaci.
Požádali je o cigarety, pak je zabili. Řádění ruských vojáků zachytily kamery

K těmto důkazům patří například pole na okraji Buči, kde je naskládáno několik desítek civilních automobilů prošpikovaných mnoha průstřely. Jedná se o vozidla, na která bylo stříleno, když se rodiny snažily uprchnout pryč. Jedno z nich má na okně stále zavěšenou bílou látku, která měla vojákům ukázat, že jeho obyvatelé nepředstavují hrozbu.

Aliona, Viktor i další obyvatelé Buče mají stále mnoho otázek. A odpovědi se možná nikdy nedozví, pokud se nepodaři najít ruského velitele, který tábor Radiant převzal.