Běžel ve dne, běžel v noci. Chvílemi téměř v polospánku. Cílem byla socha spartského krále Leonida. Než ale Neumann vyrazil na přelomu září a října na trať, měl za sebou už čtyři roky ultraběhání. A před sebou jedno velké běžecké přání.

„Když jsem se dověděl o Spartatlonu, říkal jsem si, že bych ho jednou rád zkusil a dokázal doběhnout. Byl to můj velký běžecký sen. Velice mě fascinovalo, jak lidi dokážou běžet 246 kilometrů v kuse, nonstop,“ svěřuje se Neumann.

Jenže ani to nemusí stačit. Nejdříve totiž musel splnit náročný limit, a pak mu pomohl i los. Od února pak příprava nabrala na síle. „Od března mě začala trápit bolest chodidla, ale přeběhával jsem to, takže jsem v květnu naběhal už šest set kilometrů. K tomu jsem měl za sebou od ledna do září osm ultramaratonů,“ přibližuje přípravu běžec.

Stav mostu přes říčku Kyjovku odpoledne 12. října 2022.
VIDEO: Z havarijního mostu v Kyjově zůstanou jen pilíře, vše ostatní bude nové

Do Atén s ním vyrazili manželka a kamarádi jako čtyřčlenný doprovodný tým. „Říkal jsem si, že s nimi to nemůžu nedokončit. Nenechají mě zastavit,“ pousmál se Neumann.

V řecké metropoli se nejdřív aklimatizovali, a pak už byl na řadě první společný výběh s českou reprezentací. Následně šestikilometrový běh vedle pláže. Start byl na pořadu v pátek ráno.

„Prvních osmdesát kilometrů Spartathlonu je rychlých po asfaltu, poměrně po rovině z Atén až do Korintu. Pak se trať zvlňuje, ale stále je to běhatelné. Kolem sto šedesátého kilometru je ale velký krpál, kde se pomalu lozí po skalách a nastoupá se tady až tisíc metrů, pak je seběhnutí dva a půl kilometru zpátky na asfalt. Je to asi nejhorší část, kdy je v noci vidět, jak tam běžci s čelovkami stoupají serpentinami jako bludičky,“ popisuje těžký úsek hodonínský běžec.

Ale ani asfalt nebyl zrovna ideální povrch přes den, kdy rtuť teploměru i ve stínu vystoupala nad třicet stupňů. „Jelikož nikde není stín, pořád se běželo po rozžhaveném asfaltu. Nejhorší je ale asi to horko,“ uznává Neumann.

Jenže nejhorší byla noc a s ní spojené spánkové manko. „Ztrácel jsem tak náskok, který jsem si vytvořil na prvních sto kilometrech. Spal jsem totiž za chůze i za běhu. Na nejbližší občerstvovací stanici jsem se snažil aspoň na chvilku prospat. Nastavil jsem si dva budíky, abych nezaspal. Za pět minut mě ale vzbudili, abych vstal a běžel, protože za deset minut občerstvovací stanici zavřou. Tak jsem vystřelil jako ďas, pak už jsem valil,“ vzpomíná na krizové okamžiky vyčerpání ultramaratonec.

Kafe u Osmanyho si dala Eva Decastelo a Barbora Mottlová.
Na skok ve Strážnici. Návrhář Osman Laffita bavil publikum v kroji

Nakonec do cíle doběhl s půlhodinovou rezervou na 142. místě z celkem 182 účastníků, kteří letošní Spartathlon dokončili. Startovalo ale celkem 360 běžců, takže polovina nedoběhla. „Pocity v cíli nebyly téměř žádné. Nepřišla radost, kterou jsem čekal. V ultamaratonu to tak ale bývá, radost přichází v závěru cesty, kdy si člověk uvědomuje, že by celou trať mohl zvládnout,“ říká Martin Neumann.

V cíli se pak běžci dotknou sochy krále Leonida, dostanou napít vody z amfory a jejich hlavu ozdobí olivový věnec. „Bylo skvělé, že jsem tam měl manželku a své přátele. Radost čišela hlavně z nich,“ líčí dojmy v závěru závodu hodonínský běžec.

Toho ještě druhý den čekala sparťanská míle, která se běží jen ve spodním prádle a bosky. „Nějak jsem to uběhl, ale chyběla energie, žaludek mi stávkoval a chtěl jsem spát. Zregenerovaný jsem tak byl až v úterý a ve středu jsme si už byl s manželkou zaběhat šest kilometrů. Bylo to fajn,“ podotýká Neumann.

Ten jako vodič běhává také s klienty hodonínského stacionáře Vlaštovka. „Nový stacionář mám asi tři sta metrů od domu. Už se podařilo na něj nasbírat hodně korun, ale pořád část peněz chybí. Tak jsem se nabídl, že bych pomohl svým během a sbírkou, že by se tak mohlo vybrat kolem třiceti tisíc korun. Snažil jsem se lidi namotivovat tím, že přispěji za každý uběhnutý kilometr dvacet korun na nový stacionář,“ připomíná běžec.

Dosluhující starosta Vracova Jaromír Repík při loňských hodech.
Raketový start místních sdružení přibrzdila ve Vracově koaliční osmička

Jeho výzva se tak začala šířit. Při závodu dárci přispěli osmatřicet tisíc korun. „Jakmile jsem ale doběhl do cíle, částky začaly neskutečně naskakovat. Možná tak dárci ocenili můj výkon, takže v sobotu večer a pak v neděli výtěžek sbírky vyskočil až na 155 tisíc korun. Tato sbírka sice v neděli skončila, ale na podporu výstavby stacionáře pokračuje dál hlavní sbírka. Jsem rád, že to zafungovalo, a že jsem mohl stacionáři moct,“ dodává Neumann.

Jak informovala Eliška Dřevěná z Centra pro rodinu a sociální péči Hodonín, které zahájilo stavbu nového stacionáře Vlaštovka letos v červnu, výkon Martina Neumanna ocenilo 148 lidí, kteří přispěli do výzvy na Darujme.cz, a stavbu tak podpořili. „Martinovu cestu sledovalo na Facebooku množství lidí, kteří v jeho výzvě na Darujme.cz přispěli celkem 155 609 korun,“ doplnila Dřevěná.

Pokračuje ale dál hlavní sbírka na přesun Stacionáře Vlaštovka do nových, moderních a důstojnějších prostor, které přinese rekonstrukce zakoupené vily v Brněnské ulici v Hodoníně, a to na https://www.darujme.cz/projekt/1202533.