Právě jste se vrátila z dvanáctidenního soustředění v Mexiku. S jakými pocity?
Bylo to úžasné. Když jsem se vrátila domů, týden jsem se nemohla vrátit do reality. Bylo tam krásné počasí, nemohla jsem si stěžovat vůbec na nic. Hotel a lidé celkově byli v pohodě. I to, co nám připravili za program, bylo úžasné.

Když do hotelu přijede čtrnáct krásných dívek, tak je asi obskakovali…
Ano, byli milí, snažili se nám co nejvíc dopřát, tak nám k bazénu nosili stále pití a podobně.

Jaký byl program soustředění?
První čtyři dny jsme se střídaly s dívkami při focení. Fotila jsem jedno dopoledne a pak jsme měla tři a půl dne volno, takže jsme jen ležely u bazénu, pily a jedly. Potom jsme natáčely medailonky o sobě a byly jsme i na výletě. Navštívily jsme mexické pyramidy, mexický trh i historické městečko Tulum. Ale největší zážitek pro mě byl, když jsme plavaly s kapustňáky. Nejdřív jsem se bála, když jsem viděla ty obrovské tvory, ale nakonec to byla flegmatická a hodná zvířata, která kolem nás plavala a chtěla nakrmit. Nakonec jsme jim dávaly i pusinky.

Trpíte trémou při focení?
Netrpím, už jsem si zvykla, snažím si to spíš užívat.

Byla už mezi finalistkami na soustředění cítit rivalita?
Čekala jsem, že to bude horší, protože většinu holek jsem neznala a nevěděla jsem, do čeho jdu. Musím ale říct, že jsme si sedly a skamarádily se. Tak uvidíme, jaké to bude týden před samým finále v Praze, kde už budeme všechny makat na choreografii.

Co vás nyní čeká?
V Praze budeme natáčet reklamní spot pro Aquilu a pak medailonky v charitativních organizacích, které jsou partnery soutěže.

Kdy a kde bude finále?
Bude v Hudebním divadle v Karlíně 19. března.

To je za chvíli, jste nervózní?
Vůbec. Strašně se těším, celé si to užívám. Finálový večer uteče rychle, ale i na ty přípravy se těším – na líčení, česání – ty budou úžasné. A ten pocit pak vyjít na molo a vědět, že se na mě dívá třeba skoro celý Hodonín a hromada lidí z celé republiky, je krásný.

Z jakých disciplín máte největší obavy?
Největší strach jsem měla z volné disciplíny, ale nakonec nám ji zrušili. Už nebyla minulý rok, kdy ji nahradili adrenalinovými zážitky, kdy holky jedly červíky či létaly padákem, a to se mi moc líbilo. Letos stále ještě nevíme, co na nás chystají. Určitě se předvedeme na mole v šatech i v plavkách a při rozhovorech.

Vůbec vás ta nejistota neděsí?
Ne, vůbec. Vše to bude formou přehlídek, a na ně jsem zvyklá a těším se na to. Možná se budu trochu ostýchat v těch plavkách. Ale snažím se teď každý den cvičit a i méně jíst, abych trošku zhubla.

Ale to snad vůbec nepotřebujete?
Trošičku ano. Teď jsem se dočetla na internetu, že jsem mírně obtloustlá. Ale beru to jako pozitivní kritiku. Kdyby mi to nikdo neřekl, tak se o nic nesnažím, takhle mě to k něčemu dožene. Je to to nejlepší, co jsem mohla získat, když mě někdo kritizuje. Jsem tomu ráda. Kdyby mě moje maminka, která je mým největším kritikem, nekritizovala už od dětství, tak jsem se nedostala tam, kde jsem.

Kdo vás do soutěže přihlásil?
Sama. Těšila jsem se, až mi bude osmnáct a až to půjdu zkusit. Mám za sebou už pár soutěží a tato byla pro mě vrcholem. Nejdřív jsem trochu váhala kvůli škole, ale nakonec se mi podařilo dostat do finále a teď toho nelituji.

Jaké si dáváte šance?
Nevím. Bude to na lidech, protože ti budou volit vítězku a druhé a třetí místo pak vybere porota. Nevím, jestli porota překousne moji výšku, protože ta dává přednost spíš vysokým holkám. Spíš musím doufat, že mě zvolí diváci. Rozhodne se až ve finálovém večeru, kolik mi pošlou esemesek. Tak doufám, že mě Hodonín podpoří.