Třídenní přehlídku ale provází oproti minulým ročníkům poněkud slabší návštěvnost. Přesto snímky ruské kinematografie z let 1988 a 1989 mohou podle lektorky Galiny Kopaněvy oslovit zajímavými náměty i svou výpovědí o prožitku z období Gorbačovovy „perestrojky“ i dnešní diváky u nás.

„Ta doba byla nesmírně překvapivá, oslňující a zároveň chaotická,“ popsala konec 80. let v tehdejším Rusku Kopaněva. Koncem 80. let v něm podle ní ještě fungovaly staré struktury.

„Filmaři a umělci ale získali naprostou svobodu projevu. Gorbačov totiž zrušil cenzuru,“ vysvětlila. Jak žena, zabývající se ruskou kinematografií říká, dnes ruský film opět po stagnaci v 90. letech žije. Ročně se tu natočí okolo sta titulů. „Zabývají se stejnými problémy jako jinde ve světě. Točí se jak filmy do filmových klubů, tak lidové, komerční i zábavné pro ty, kteří podlehli americkému filmu a naprosto si tím zkazili vkus,“ soudí Galina Kopaněva. Záplava amerického repertoáru v ruských multikinech je prý znát.

„I u nás se už ale začínají točit fantasy filmy nejmodernější počítačovou technikou,“ uvedla žena, díky jejímž aktivitám mohou ruské filmy oslovit také na festivalech v Cannes, Benátkách, Karlových Varech i Berlíně. Konkurence festivalů, důsledky krize a také fakt, že kino Morava nesmělo do poslední chvíle zveřejnit program festivalu, stojí podle ředitele Kulturního domu ve Veselí nad Moravou Marcela Řimáka za letošním poklesem návštěvnosti.

„Skalní příznivci ruského filmu přijeli i přesto, že znali pouze jména třinácti režisérů připravených filmů,“ řekl ředitel Řimák. Davy už sice ani v průběhu neděle neočekává, přesto je prý spokojený, přijde-li alespoň stovka diváků na jeden film. Věkové složení je podle něj také pěkná všehochuť.

„Já osobně chci vidět všechny filmy. Raději zvolím středoevropský, který má divákovi co říct, než nějakou americkou hloupost,“ vyjádřil se Řimák, kterého zaujal film z prostředí ruských bezdomovců. Totéž soudí také pětadvacetiletí absolventi estetiky z Nitry.

„Na ruské filmy jezdíme do Veselí už pět let. Ty, co promítají letos, nebyly v distribuci ani na Slovensku, ani v Čechách,“ berou svůj výlet za filmem jako skvělou příležitost poznat přestavbovou kinematografii Ruska Slováci Michal Semen a Robert Špoták.