Učil ale i žáky v okolních školách, a to v Dubňanech, Hovoranech, Čejkovicích či Mutěnicích. „Po dlouhý čas se věnoval práci s dětmi a mládeží. Přibližoval mladým lidem umění a estetiku, organizoval pro ně soutěže, výstavy a besedy o umění, činný v této oblasti byl i literárně. Jeho koníčkem bylo fotografování krás jižní Moravy a umělecká fotografie,“ uvedl Josef Horníček, mluvčí hodonínské radnice, která o skonu laureáta Výroční ceny města informovala v minulém týdnu.

Salajka právě v Hodoníně, ve škole v místní části Bažantnice, rozvíjel rozsáhlý projekt Galerie na chodbě. Za šestnáct let tady uspořádal na osmdesát výstav uznávaných umělců, jako třeba Zdeňka Buriana, Cyrila Boudy nebo Oty Janečka. „Po přestěhování do Hodonína působil na třech hodonínských školách jako učitel, zástupce ředitele a ředitel. Po roce 1989 působil krátkou dobu jako okresní školní inspektor, pak byl jmenován ředitelem Základní školy v Mutěnicích. Na závěr své pedagogické dráhy byl učitel na Střední škole průmyslové a umělecké a Vyšší odborné škole v Hodoníně, kde téměř deset let vyučoval dějiny výtvarné kultury,“ přiblížil mluvčí.

Z výstavy Poezie starých zdí a Stromy zblízka.
Salajka představuje stromy a nechává recitovat zdi

Milovníci umění se mohli setkat i s dílem samotného Antonína Salajky, a to na fotografiích. „Prezentoval se na téměř dvaceti samostatných výstavách v Hodoníně i jiných městech. Svými fotografiemi upozorňoval nejen na krásy přírody, ale také varoval před její devastací a vedl k její ochraně,“ sdělil Horníček.

Salajka své snímky představil v řadě cyklů a výstav, kde návštěvníkům často nabídl zajímavé pohledy do okolí v krajině Hodonínska a Břeclavska, a to i v detailu a struktuře zachycených objektů. „Jako výtvarníka mě zajímá hodně příroda, která mě také inspiruje. Jejím symbolem jsou právě stromy. Mnohdy můžeme téměř cítit, že se na nás dívají, že nás pozorují. Jsou zkrátka jako živé,“ vyjádřil se před lety pro Deník Antonín Salajka. Jeho život vyhasl devatenáctého června.

Fotograf Antonín Salajka.
Fotograf Salajka: Umění je můj život