„Trpěla zkostnatěním meziobratlových plotének a deformací kyčelních kloubů nejvyššího stupně. To starému zvířeti způsobovalo nepohyblivost a krutou bolest,“ promluvil o diagnóze Babety a jejích důsledcích veterinární lékař zoo Roman Burský a dodal, že euthanasie byla vysvobozením.

Babetu coby zatoulané mládě na Malé Fatře přivezli žilinští lesníci do hodonínské zoo v roce 1982, kdy tam jako ředitel nastoupil Miroslav Frais. Ten, aby jí nebylo smutno, začas pořídil své souputnici kamaráda Peťoše.

„Žili spolu, měli se rádi, rodili mláďata. Tak tomu bylo po čtyřiadvacet let. Před třemi roky o letních prázdninách ale Peťoš na náhlé selhání srdce zemřel a od té doby se začalo zhoršovat i zdraví stejně staré Babety,“ vzpomíná ředitel a přiznává určitou nostalgii. „Připomínala mi mé těžké začátky v zoo. Za dobu, co jsme tu spolu válčili, se změnila celá zahrada a vlastně i můj život. Také kdykoli jsem přišel a oslovil ji, tak reagovala, slyšeli jsme na sebe,“ vypráví ředitel.

Babeta ale poslední dobou měla i dalšího kamaráda. Byl jím dvaadvacetiletý redaktor Slovácka a Hodonínského deníku Lukáš Ivánek. Nejednou přišel s košíkem plným těch nejvybranějších medvědích pochoutek a na svou kamarádku přispěl i finančně. „Při jedné z návštěv zoo jsem si všiml, jak nemůže na nohy. Přišlo mi jí líto, a tak jsem pro ni chtěl něco udělat,“ říká s empatií sobě vlastní mladý milovník zvířat, který se také se stařenkou, když slyšel o jejím špatném stavu, přišel rozloučit. „Pohled na prázdnou klec bude skličující. Škoda, že odchodem Babety chov medvědů v zoo končí,“ litoval, když se dověděl smutnou novinu.

Stávající medvědinec v severozápadním koutě zoo skutečně dnešním požadavkům neodpovídá. Proto také vedení zahrady, jakmile tam dožije i malajská medvědice Li, v chovu medvědů zatím pokračovat nehodlá. Naděje ale existuje. V současnosti se totiž vedou jednání o rozšíření zahrady a budou-li úspěšná, v nových prostorách by se možná místo pro nový medvědinec našlo.

„Nic extra náročného, byl by za plotem s elektrickým ohradníkem. Tam bychom zřídili přírodní brlohy, kam by zvířata mohla zalézt na zimu. Žádné betonové monstrum jako dosud, ale vylehčené moderní zařízení,“ plánuje ředitel Frais.