„V posledních měsících se Václav Havel hodně zabýval myšlenkami o tom, jestli další generace vůbec budou stát o to, co jsme v roce 1989 a po něm udělali," uvedla sestra Angelika z řádu Boromejek, která byla jednou z těch, které o exprezidenta v posledních týdnech života pečovali. Dodala, že když Havla osobně poznala, její úcta k němu se ještě znásobila. „Byl neuvěřitelně pozorný a hodný," řekla o něm s tím, že se dokázal kouzelně vyjadřovat. Nikdy se například sestry nezeptal, zda zalila květiny. Místo toho se otázal, zda se už „věnovala kytkám".

Několikrát zazněla Havlova věta o pravdě a lásce vítězící nad lží a nenávistí. „Myslím, že tím chtěl naznačit jakýsi přesah, který v sobě máme," řekl například dlouholetý exprezidentům přítel Břetislav Rychlík.

Na momenty z doby, kdy byl ve vězení zavzpomínali jeho spoluvězňové Radim Hložánka a Albert Černý. „Měl zvláštní vztah k bachařům. Byl k nim neuvěřitelně slušný, ale zásadový. Některé tím dost zlobil," připomněl Černý, podle nějž si Havel získal i přízeň běžných vězňů. „Jednoduchými slovy těm darebákům dokázal vysvětlit takové pojmy, jako morálka či mravnost. Působil na ně, i když jej v podstatě neznali. Oni neměli většinou vůbec tušení, jaký významný disident to je," řekl Černý.