Předchozí díly seriálu Zaniklé vesnice najdete ZDE

„Ne Kvášov, ale Klášov,“ reagovali by možná mnozí z obyvatel Žarošic při zaslechnutí jména zaniklé obce. Obec se ale skutečně jmenovala Kvášov. Až dávno poté, co ves zanikla, se polím, kde byla, začalo říkat místo Kvášova Klášov.

„Jde o místa severně od Žarošic proti proudu potoka,“ upřesnila pamětnice Milada Homolová.

Zaniklá ves je podle historika Rudolfa Hurta vzpomínaná v letech 1323 až 1399, kdy byla součástí majetkového příslušenství brněnského kláštera Králové. Zánik obce podle něj souvisí patrně s pohnutými událostmi na předělu 14. a 15. století.

Nejvíce se ale o zaniklé vsi lze dozvědět z díla historika Antonína Kolka. Ten prezentoval výsledky svého pátrání v roce 1956 ve sborníku Od Hradské cesty vydávaném Historicko–vlastivědným kroužkem Žarošice.

První zmínka 1322

První písemnou zmínku o obci lze najít v listině, kterou královna Eliška Rejčka koupila pro klášter cisterciaček na Starém Brně na jeho vydržování vsi Žarušice (Saruschicz) a Kvášov (Quassav). Listina je datováná do března roku 1322.

Podle Kolka byl Kvášov malou osadou, stejně jako tomu bylo u všech vesnic na Ždánicku.

„Kromě poddaných žila v Kvášově ve čtrnáctém století jistě nějaká zemanská rodina. Fungovala na skromném dřevěném dvoře. Tvrz tam v roce 1322 ještě nebyla,“ píše Kolek ve sborníku. Stalo se tak podle něj až v průběhu 14. století, kdy stavby tvrzí začali ve velkém podporovat Lucemburkové.

Kvášovu se zřejmě staly osudné války mezi markrabaty moravskými Prokopem s Joštem. Tento střet byl součástí mnohem většího mocenského střetu mezi syny Karla IV., králem Václavem IV. a uherským králem Zikmundem.

Sporu se týká i poslední písemná zmínka o Kvášovu z roku 1399. V listine Codexu je zmíněno jméno zemana Vítka z Kvášova. Ten vstoupil do války na straně Prokopa.

Prokop a jeho společníci byli v té době postrachem. Loupili a lynčovali celé okolí. Pro své chování byli vyobcováni z církve. S úpadkem Víta upadl i Kvášov. Podrobnosti nejsou známé, ale hodně vesnic či tvrzí patřících spojencům markraběte Prokopa bylo zničeno.

Dvakrát shořela

Kolek vypátral také hodně podrobností o tom, jak kvášovská tvrz vypadala a jaké byly její osudy. Domnívá se, že její existenci potvrzuje už zmíněná listina z roku 1399.

„V literatuře o Žarošicích se o ní básnilo, ale podle učiněných vykopávek šlo o typickou zemanskou tvrz nepříliš zámožného vladyky. Byla postavena, spálena, znovu postavena a poté znovu spálena,“ uvádí historik.

Když byla postavena poprvé, byla dokonce pouze přízemní. Dodnes je v polích patrný pahorek po ní. „Má podobu lichoběžníku, jehož východní strana měří pětatřicet kroků, severní třicet, západní dvaadvacet a jižní třiačtyřicet kroků,“ napsal v roce 1956 Kolek.

Do tvrziště se přijíždělo z východní strany po malém mostě. Nádvoří bylo obehnané plotem ze silných dřevěných trámů o výšce „jak může dospělý člověk na koni dosáhnout“. Plot spadal do příkopu vroubeného valem s další hradbou. Vlastní tvrz byla v západní polovině tvrziště. Kolek tvrz ve svém textu popisuje do nejmenších podrobností včetně polohy a rozměrů oken.

Antonín Kolek se Kvášovu tolik věnoval i proto, že součástí jedné z žarošických pověstí je i to, že ze slávy Kvášova později těžily Žarošice. Snažil se tímto dokázat, že Kvášov byla naopak jen malá osada nevelkého významu.

Vážení čtenáři, seriál Zaniklé vesnice najdete také v tištěné podobě každé úterý v Hodonínském deníku Rovnost.