„Radulova znám, když jsme byli spolu na kempu v Nashwillu Predators. Zdravili jsme se, ale nevím, jestli si mě pamatuje. Já si ho pamatuji určitě," rozesmál se Stanislav Balán. „Neměl jsem s ním žádný problém," dodal už s vážnější tváří.

Totéž si dovolí říct i o druhém ruském rabiátovi z Petrohradu. „Jejich trenér Arťuchina trochu zkrotil, aby nedělal extempore. Ale co si pamatuji, když kluci jeli ještě beze mě k prvnímu zápasu do Petrohradu, tak tam ztrestal našeho mladíka Novotného a chudák nehrál půl sezony, jak ho bolelo rameno," prozradil Balán.

Ani on si však nemůže moc vyskakovat. Je pět měsíců po operaci kolene, podstupuje rekonvalescenci, trénuje bez smlouvy se Zlínem a čeká na nabídky. A rozhodně nemá mnoho na výběr. „Nějaké nabídky byly, ale vše ztroskotalo na tom, že jsem po operaci a nikdo do toho se mnou nechce jít," krčí rameny.

Přesto trénuje už naplno bez omezení. „Snažím se dělat všechno. Sem tam koleno cítím, ale to vám řekne každý, kdo je po operaci. Ze začátku to pobolívalo, ale kdybych měl kde hrát, začátek sezony bych stihl," tvrdí.

Lev se z Popradu během léta přestěhoval do Prahy, ale laso z hlavního města Balánovi nepřiletělo. Ani ve Zlíně, kde odehrál celou extraligovou kariéru, pro něj není místo. „Doufal jsem, že bych mohl zůstat, ale asi to nevyjde," tuší Balán. „Lákalo by mě zahraničí, ale moje možnosti jsou omezené kolenem. Nic velkého se mi nehrne," přiznává upřímně.

Přitom se zranil při nevinném tréninkovém fotbálku. Na posledním před odjezdem na Slovensko. „Jenže pršelo, uklouzla mi noha a bylo hotovo. Hrál jsem s ortézou a rozhodně to nebyla žádná paráda. Sezonu to ovlivnilo," uvědomuje si Balán.

I proto v prvním týmu Popradu v KHL nastoupil k šestnácti zápasům s bilancí jednoho gólu a jedné asistence. „Nemohl jsem se pořádně opřít, koleno mi vyskakovalo. Nebylo to ono a sezonu jsem dohrával na Slovensku. Tam nebylo těžké z ortézou hrát. Jsem rád, že jsem nemusel rovnou na operaci. Ale zase kdybych šel, nemusel bych mít teď problémy," uvažuje útočník, který v nejvyšší soutěži východních sousedů nasbíral ve dvaatřiceti zápasech včetně play off jedenáct gólů a osmnáct asistencí.

Ač Balán v posledních letech pravidelně nastupoval v nejvyšší české soutěži, teprve zápasy ve druhé nejlepší lize světa mu otevřely oči. „Je to úplně něco jiného než česká extraliga. Každý to pozná. Všichni umí s pukem, bruslí se rychleji. Ale že by se s těmi horšími týmy nedalo hrát, se říct nedá. Je to velká zkušenost a jsem rád, že jsem si pár zápasů mohl odehrát," děkuje za šanci, kterou zhatilo zranění.

Zároveň skončilo i roční působení organizace Lev Poprad, který se v novém kabátě a s novým týmem přestěhoval do Prahy. „Je to škoda pro slovenský hokej i Poprad. Dělali tam všechno pro to, aby se tam hráči cítili jako doma. Bylo tam i pro Rusy příjemné prostředí. Nikdo si na nic nestěžoval, že mohli dojet do takového města, kde všechno bylo kousek. Ať už na zimák, nebo letiště. Nebylo to jako v Rusku, kde se přejíždělo půl hodiny," popisuje Balán.

I oni se na zápasy dopravovali výhradně letecky. „Letadlo létalo, jak mělo a bylo to asi jediné, co bylo zaplacené. Kdybychom totiž nepřiletěli na zápas, byla by to velká ostuda. V letadle jsme byli sami, každý tam měl svůj komfort. S cestováním ani ubytováním nebyl problém. Všechno bylo na vysoké úrovni," pochvaluje si.

Přesto velkolepý projekt za sebou nechal jen dluhy a nesplacené pohledávky. „Všichni vědí, že tam po nich zůstala nějaká finanční sekera a trenéři, hráči i tamní společnosti a firmy, kterým dluží, nejsou nadšení," tvrdí někdejší útočník Zlína.

Před startem loňské sezony KHL otřásla celou soutěží i světem letecká katastrofa, při které zahynul celý tým Jaroslavle a spolu s ním i tři čeští hráči Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Balán však žádné potíže s letadly neregistroval. „Měli jsme naštěstí vlastní české letadlo a všechno probíhalo bez problémů. Věřil jsem, že česká letadla nebudou mít takové problémy jako ruská. Ani jednou se nám nestalo, že bychom měli potíže nebo nějaké velké turbulence. Ani strach jsem neměl, stejně bych tomu nezabránil," říká s klidným hlasem.

Každopádně na Poprad i přes všechny potíže se zdravím bude vzpomínat rád. I kvůli malebnému prostředí. „Příroda a hory jsou nádherné. Ale město a nějaké kulturní vyžití je tu horší, v Popradu totiž vůbec nic není. Musíte do Košic nebo na polskou stranu Tater, kde se dá něco vymyslet. Ve slovenských je to na horské túry pro turisty," popsal Balán své postřehy ze slovenského angažmá.

DANIEL ODSTRČILÍK