Podle ředitele Baťova kanálu Vojtěcha Bártka se pompézně neslavilo ani první den provozu. Zpřístupnění vodní cesty totiž přišlo v době před začátkem druhé světové války. „Půlkulaté výročí určitě neopomeneme. Zaměřit se ale plánujeme spíš na výročí osmdesáti let Baťova kanálu. Nyní je sice předčasné řešit, co bude za pět roků, ale každé podobné výročí chceme využít. Osmdesát let si oslavy zaslouží, například formou nějaké doprovodné výstavy," uvedl Bártek.

„Hlásíme se k Baťovu odkazu a hrdě vodní cestu nazýváme Baťovým kanálem. Rozhodně nechceme zapomínat na to, co u jeho zrodu stálo," dodal ředitel.

Dvacet let turismu

V historii Baťova kanálu bude důležitý i příští rok, kdy začne už dvacátá turistická sezona. Bártek totiž poukázal na to, že doba, po kterou slouží vodní cesta pro turismus, je už dvakrát tak delší, než její využití pro nákladní dopravu. Ta začala právě v roce 1938. „Při druhé světové válce byl vnitrostátní průplav značně poškozený a poté došlo ke znárodnění Baťových závodů," připomněl Bártek.

Myšlenky na opětovné zprovoznění vodní cesty přišly v devadesátých letech minulého století. Výstavbu kanálu inicioval a z velké části zaplatil Jan Antonín Baťa. Plavební cesta začínala v otrokovickém přístavu a končila u Rohatce překladištěm lignitu.

Přepravu zajišťovaly šestatřicet metrů dlouhé nákladní čluny tažené koňským potahem, traktorem a také vlečnými remorkéry. Plavba po celé trase, oficiálně nazývané jako Průplav Otrokovice–Rohatec, trvala za ideálních vodních podmínek přibližně deset hodin.

Součástí kanálu bylo čtrnáct různě velkých plavebních komor, které překonávaly výškový rozdíl necelých devatenáct metrů. Dále dva pomocné jezy, na Veličce a Radějovce, třiadvacet silničních a hospodářských mostů, sedm lávek, dva sklápěcí mosty, jeden zvedací most úzkokolejné dráhy a další. Z těchto stavebních prvků se ale dochovaly jen některé.