Běžcům patří úvodní díl série článků Deníku o zálibách, která mají moc spojovat často rozdělenou společnost.

Josef Duchoslav z Hodonína má čtyřicet let. Dříve se věnoval tanci, a když s ním skončil, hledal novou zálibu. Objevil běh a rychle mu propadl.

„Mimo jiné jsem chtěl překopat svůj bujarý životní styl. Pomohlo mi to nejen psychicky, ale také kondičně. Shodil jsem, začal jsem se cítit fyzicky lépe a k tomu byl benefit v podobě kupy endorfinů,“ říká Duchoslav.

  • Podívejte se na proměnu Josefa Duchoslava

close Běžec Josef Duchoslav a jeho proměna. info Zdroj: Se souhlasem Josefa Duchoslava. zoom_in Běžec Josef Duchoslav a jeho proměna.

Přiznává, že ještě před deseti lety vykouřil i krabičku cigaret za den a nevyhýbal se ani pivu. S úsměvem vzpomíná, že tehdy běžel maximálně dvě stě metrů pro kebab. „Dnes si jdu zaběhat dvacet nebo třicet kilometrů a přiběhnu domů s úsměvem. Piju tak třikrát do roka a nekouřím x let. To je můj běžecký úspěch, jenž stojí za vším okolo,“ těší ho.

Současně upozorňuje, že v běhání lze dosáhnout úspěchu pouze dřinou. Nic nejde odbýt. Navíc se mu líbí, jak si může postupně posouvat vlastní hranice.

„Závod dlouhý třicet nebo čtyřicet kilometrů není ani tak u nás hobby běžců o čase a síle, ale o překonání sebe sama. Zjistit, co hlava společně s tělem dokáže, a to je pocit, co tě táhne dál,“ líčí běžec.

close Deník. info Zdroj: Deník zoom_in Deník.

Běžecké boty obouvá šestkrát týdně. Zvládá i posilovnu a cyklistiku. Na závody pak jezdí společně s manželkou, která se věnuje stejnému koníčku. Aktuálně se chystají na půlmaraton. Kromě vlastního pocitu spokojenosti milují rovněž běžeckou komunitu.

„Atmosféra? Kdo nepoznal, neví, o co přichází. V každé komunitě se sice najde egoista, ale u běžců mi přijde, ze je to jedna velká rodina. Na závodech vidíš úsměv, radost, pokoru a vášeň. Vyzkoušel jsem různé sporty, ale tady mi lidé přijdou nejvíce fajn,“ vysekává Duchoslav poklonu kolegům.

Souhlasí s tím také pětadvacetiletá Adéla Šrůtková žijící v Dubňanech. Na trať vyráží už od základní školy, kdy se věnovala atletice. Následně přešla na běhání se psem, takzvaný canicross.

  • Běžkyně Adéla Šrůtková při závodu

close Běžkyně Adéla Šrůtková. info Zdroj: se souhlasem Adély Šrůtkové zoom_in Běžkyně Adéla Šrůtková.

„Na běhání mě především baví to, že vyběhnu do lesa. Pročistím si hlavu a příjemný je i pocit po běhu. I když trénink byl jakýkoliv, vždy jsem na sebe hrdá, že jdu klidně v šest ráno. Trénuji skoro každý den. Když nemám běh, jdu plavat nebo se projet na kole,“ líčí mladá žena, jež vyrůstala v Hodoníně a základku navštěvovala U Červených domků.

Na závody jezdí často, někdy stihne i dva za týden. Nabito má především od dubna do června, a poté na podzim. Nezastírá, že při nich bývá nervózní.

„Někdy nervozitu převezme mamka, hlavně u canicrossových závodů, ale potom je už pohoda,“ přikyvuje Adéla Šrůtková. Pochlubit se může řadou úspěchů. A aktuální cíl? Chce se dostat do takové formy, aby zvládla uběhnout pět kilometrů za méně než dvacet minut a deset kilometrů za méně než čtyřicet minut.

Se psem v běhu i na kole

Podobný příběh provází třiatřicetiletého Petra Komrsku z Hodonína. Také on běhá se psem i sám. Loni zvládl celkem patnáct závodů. Nebojí se ani velmi dlouhých tratí a výzev. Nejvíce se zatím radoval z dokončení stokilometrového zápřahu.

  • Petr Komrska z Hodonína se svým psem

close Běžec Petr Komrska. info Zdroj: Se souhlasem Petra Komrsky. zoom_in Běžec Petr Komrska.

„V běhu se psem jsem měl pak největší radost z dvakrát druhého místa na mistrovství republiky v mid canicrossu, což je kategorie s delší vzdáleností,“ vzpomněl Petr Komrska. Loni pak zazářil ještě v jiném odvětví, stal se šampionem Česka v jízdě na kole, ke kterému je v zápřahu pes.

První běžecké kilometry absolvoval na základní škole, kde se věnoval atletice. Dřel na stovce, čtyřstovce i osmistovce. Pak běhal už jen pro své potěšení, občas přidal silniční závod do patnácti kilometrů.

„Běh se psem jsem přidal v roce 2017, kdy jsme zvládli dog maraton a hned se nám podařilo umístit,“ těší Komrsku. Letos si vysoké cíle nedává. Svůj koníček si chce užít především ve zdraví.

VIDĚLI JSTE? Z Mikulčic až do nebes. Dřina vynesla Radima Stibůrka do kokpitu letadla

close Radim Stibůrek z Mikulčic na Hodonínsku si splním velké životní přání, živí se jako pilot dopravního letadla. info Zdroj: se souhlasem Radima Stibůrka zoom_in Radim Stibůrek z Mikulčic na Hodonínsku si splním velké životní přání, živí se jako pilot dopravního letadla.