Jen Karel Balga s Radkem Dočkalem vyběhli Od Tatier k Dunaju sami a o dva dny dřív. „Závod byl pro mě velkým symbolem, při písničkách Elánu jsem totiž dospíval a Slovensko bylo mojí zemí. Když jsem zjistil, že existuje běh s tímto názvem, tak jsem byl jasně rozhodnutý pro účast," osvětluje své pohnutky milovník běhu a triatlonu.

Na slovenské cesty se připravoval v okolí Hodonína. Běhal třicet kilometrů denně mezi Mutěnicemi, Dolními Bojanovicemi, Lužicemi, po hrázi do Skalice a pak směrem na Lanžhot. „Snažil jsem se vyvarovat silnicím s auty, ty jsou totiž v Jihomoravském kraji smrtelně nebezpečné," podotýká Balga.

Z Nízkých Tater se vydal směrem k hlavnímu městu Slovenska ve čtvrtek ráno. „Zahájení se zpozdilo, Tatrami se totiž prohnala vichřice, takže popadaly stromy. Po prořezání jsme se dostali na start, kde pršelo," přibližuje úvodní metry.

Pak už ho čekalo téměř tři sta padesát kilometrů, na které měl nachystané troje boty. „Kvůli počasí mi odešly už první den. Pak už jsem je jen střídal a měnil suché ponožky, takže jsem od začátku propichoval pliskýře každých deset kilometrů. Bolelo to víc, než jsem si myslel," popisuje své došlapy Balga.

A to nebylo vše. „Uskakoval jsem nákladnímu autu a zranil jsem se. Neustále mě bolelo v levé kyčli, bojoval jsem tak s permanentní krizí. Ale ani jednou jsem si nepřipustil, že bych skončil, i kdybych se měl do cíle doplazit. Ještě jsem nikdy v životě něco nevzdal," říká zkušený triatlonista.

Při neskutečném výkonu mu pomáhal tým. „Kolegové z klubu se o mě starali vzorně, ke konci mi říkali, co mám dělat. Mé vnímání se totiž soustředilo pouze na to, abych dokončil," přiznává.

Do Bratislavy dorazil v neděli, po více než třech dnech čistého běhu. „Přiznám se, že doběh mám zastřený. Dva úseky před cílem, kdy jsem myslel jen na dokončení, mi kolegové řekli, že mám šanci na rekord. To se mi nakonec podařilo, tak budu čekat, kdo jej překoná," usmívá se vytrvalec. Pocity, které měl v cíli, byly fantastické. Objetí s druhým v pořadí, který startoval o dvě hodiny dřív, a s nadšeným Keňanem, jenž absolvoval štafetu, byly nezapomenutelné. „Šlo o můj nejemotivnější doběh. Závod byl fantastický a doporučuji jej každému, kdo o něčem podobném uvažuje," svěřuje se vítěz, který za tři noci naspal čtrnáct hodin. „V podstatě jsem ani moc nejedl, strava se scvrkla jen na doplňování tekutin, nějaké energetické nápoje a jinak jsem za celý závod snědl asi půlku francouzské bagety," přibližuje Balga. Ten musel po náročném výkonu regenerovat ještě včera, čtvrtý den po závodu. „Levá noha po úrazu odnesla přetěžovaní, takže se z ní stala pomalu sloní," pousmál se běžec, který chce už dnes naskočit na kolo a alespoň trochu se projet. Karel Balga se extrémnímu sportu začal věnovat ve čtyřiceti letech, v období, kdy přišel o milovanou manželku. „Potřeboval jsem se z toho dostat a najít nějaký smysl života," dodává šestačtyřiceti­letý muž.