Stovky přiotrávených obyvatel či téměř měsíční hospitalizace několika z hasičů v kyjovské nemocnici. To byly kromě jiného důsledky zřejmě nejzáludnějšího požáru v historii hodonínského regionu. Přesně před dvaceti lety se kvůli němu probudil Kyjov do tmy. Nejezdily autobusy, protože viditelnost byla jen jeden metr, a pouze štiplavý zápach napovídal, že nejde o obyčejnou mlhu.
Ve skladu podniku ZZN hořely celou noc zemědělské chemikálie a jedovatý dým se šířil do centra města i do okolí. „Musela jsem jít do práce pěšky, ale chvílemi jsem ani nevěděla, kde jsem,“ pamatuje si ředitelka mateřské školy v kyjovské čtvrti Boršov Helena Chromková.
Ocitla se pak s téměř dvacítkou dětí v situaci, kdy ji krizový štáb přikázal evakuaci školky, ale ředitelka odmítla s dětmi vyjít na ulici. Nakonec jí pomohl jeden zaměstnanec tamních skláren, který jí zajistil dva osobní vozy.
Děti z jiných školek musely dokonce na výše položenou školu U Vodojemu, kam inverze nedosáhla, přebíhat jen s kapesníky u úst.
„Za celou mou třicetiletou hasičskou kariéru jsem u nebezpečnějšího požáru nezasahoval,“ vyjádřil se jeden z kyjovských hasičů Miroslav Ježek. Jako jeden z mála se byl v průběhu hašení omýt a převléct. Díky tomu měl minimální zdravotní komplikace.
V prvních hodinách nikdo netušil, co přesně hoří. Až nad ránem přinesli pracovníci ZZN seznam chemikálií. Ani poté ale nebylo úplně jasné, jaké zplodiny mohou vznikat při slučování všech přítomných přípravků. Odborníci situaci průběžně konzultovali dokonce až se specialisty v Ženevě.
„Na interních ambulancích bylo ošetřeno téměř šest set lidí. Ještě tři týdny po požáru leželo v nemocnici téměř čtyřicet přímých účastníků hašení,“ napsali do závěrečné zprávy lékaři Stanislav Svoboda a Petr Němec.
