V Brně máme kromě britské nově i jihoafrickou variantu covidu. V čem je jiná?

Obsahuje mutace, které jí umožňují lépe se vyhnout protilátkám. Provedené studie ukazují, že dochází k určitému snížení účinnosti vytvořených protilátek vytvořených na základě používaných vakcín. Bohužel zatím chybí dostatek přesnějších informací, účinnost dostupných vakcín se ale zdá být stále ještě poměrně slušná. Obvykle jsou předmětem debat protilátky, ale nejen touto cestou se organismus brání infekci. Chrání se i buněčnou imunitou, které virus zasahuje na jiné úrovni. V konečném důsledku musíme vzít v úvahu, že přestože by se i očkovaný člověk mohl nakazit, forma onemocnění nejspíše nebude těžká.

Obavy, že vakcína bude proti novým variantám k ničemu, jsou tedy liché?

Doufám, že ano. Ačkoli samozřejmě existuje pravděpodobnost, že se objeví varianta, proti které už očkování dostatečně efektivní nebude. Je potřeba zdůraznit, že vakcinace je o pravděpodobnosti. Účinnost vakcín totiž není stoprocentní. Tedy i očkovaný člověk může onemocnět, ale s podstatně nižší pravděpodobností. Je však třeba zdůraznit, že vakcína nejen snižuje pravděpodobnost vzniku nemoci, ale také velmi výrazně snižuje pravděpodobnost rozvinutí těžké formy nemoci.

Jak složité by v případě výskytu takové varianty bylo aktuální vakcíny upravit?

Nebudu zabíhat do detailů, ale je to poměrně jednoduché. Výrobci očkovacích látek jsou na nové mutace schopni rychle reagovat určitou změnou vakcíny. Snazší je i proces schvalování. Například u chřipky je potřeba upravit vakcínou prakticky každý rok. Netroufnu si ovšem tvrdit, zda a jak často – určitě mnohem méně než u chřipky – bude potřeba populaci přeočkovávat proti covidu.

KDO JE FILIP RŮŽIČKA

Narodil se 4. června 1972 v Brně.
Příroda a přírodovědné obory jej bavily odjakživa.
Pochází z lékařské rodiny.
Má čtyři děti.

Co ovlivňuje frekvenci vzniku mutací?

Velké množství viru kolující v populaci infikovaných. Čím více je nakažených, tím je větší pravděpodobnost, že virus zmutuje. Velice rizikoví jsou lidé s oslabenou imunitou, v nichž se virus množí dlouho. Dotyčný jej pak má v sobě velké množství, a to znamená i zvýšenou pravděpodobnost mutace. Určitou roli by mohl hrát ještě jeden faktor.

Jaký?

Existují viry charakteristické pro zvířata a viry specifické pro lidi. A když se ty dva viry setkají v jednom organismu, mohou si vzájemně vyměnit části genomu a vznikne jakýsi hybrid. Říká se tomu rekombinace. Mistrem je v tomto ohledu virus chřipky, protože má tyto vyměnitelné úseky rozdělené do osmi částí. Koronavirus takové segmenty nemá. Nicméně i koronavirus je rekombinace schopný, byť mechanismus je odlišný.

A takto se nejspíše z netopýra dostal na člověka.

Ano, a to pravděpodobně přes dalšího zvířecího hostitele.

Nakolik jsou zvířecí viry pro člověka nebezpečné?

Řada nebezpečných patogenů pochází od zvířat. Důvod je prostý, neumí totiž z lidským organizmem pracovat, a ten se zase neumí bránit. Když se od zvířete nakazíte se úplně novým patogenem, tak ten se vašemu organismu ještě neumí přizpůsobit. Pak se buď neuchytí, nebo naopak může způsobit závažnou infekci. Příkladem může být situace, kdy po objevení Nového světa decimovaly evropské nemoci domorodé populace, protože na ně tamní obyvatelé nebyli zvyklí. Každý organismus se snaží chovat chytře. Pro parazita je rozumná strategie si svého hostitele nezabít, aby se v něm mohl dál množit, šířit se a žít. To, že se virus napadne člověka a zabije ho, je obvykle velmi hloupé. Pro parazit je výhodné vytvořit jakousi toleranci. Čím delší soužití mezi nimi je, tím více se jejich vztah rozvíjí uvedeným způsobem. Hostitel se vůči parazitu stane do určité míry odolný a parazit najde způsob, jak v něm žít.

Přednosta Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u svaté Anny Filip Růžička.Přednosta Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u svaté Anny Filip Růžička.Zdroj: Deník/Pavel PodešvaJak lze riziko vzniku nových variant covidu minimalizovat?

Zásadní je rychlost očkování. Pokud populaci proočkujeme rychle a plošně, sebereme viru šanci naučit se obcházet imunitu a vytlačíme jej. Nedostane příležitost se množit a vytvářet nové varianty. Naopak budeme-li v tomto procesu pomalí a neefektivní, virus může dostat šanci adaptovat se na neutralizační protilátky a vznikne chytřejší varianta, která jejich účinku unikne, tato varianta převáží.

Máme už i vlastní českou mutaci?

Ano, máme zde vlastní českou variantu a pravděpodobně jich bude i více. Často se zaměňuje pojem mutace a varianta viru. Mutace je jedna změna v genetické informaci viru, varianta je konkrétní virus charakterizovaný jednou či více mutacemi. Některé varianty mutace jsou bezvýznamné, ale další jsou spojeny se změněnými vlastnostmi viru. Těchto variant máme hodně, ale mnohdy o nich nevíme.

Proč?

Abyste odhalil mutaci v zárodku či identifikoval konkrétní variantu, je třeba rozluštit genetický kód viru. Používá se k tomu sekvenace. Je to relativně drahá metoda, která ale dovede rozklíčovat genetický kód viru a my pak můžeme odhalit jednotlivé mutace. Například v Anglii se sekvenuje prakticky každý desátý pozitivní vzorek. U nás to jsou jednotky vzorků.

Nehrozí u variant covidu podobný scénář jako se Španělskou chřipkou?

Virus se mění dvěma způsoby. Jedním je rekombinace typická pro chřipku. Ta způsobí daleko významnější změnu viru, jak funkčně, tak i z pohledu imunitního systému. Většina těchto složitějších variant viru se ukáže neživotaschopných. Místy se ale vyskytne varianta, které člověka umí infikovat, a to velmi dobře. Současně je pro lidskou imunitu obtížněji rozpoznatelná. Děje se to pravidelně a říká se tomu antigenní shift (posun, pozn. red.). Proto se objevují pandemické varianty typu španělská, asijská, hongkongská chřipka, které přichází zhruba jednou za dvacet let. Genetická informace koronavirů je jinak uspořádaná, také mechanizmus takových změn je odlišný, ale k možné rekombinaci tedy může dojít, i když s podstatně menší pravděpodobností.

Jak velkou pravděpodobností?

Koronavirus se mění především druhým způsobem, jednotlivými mutacemi. Šance jsou malé, ale k jistým rekombinacím dojít může. Viděli jsme to na příkladu koronaviru SARS. Podobně vznikl nový typ SARS-CoV-2. Původce onemocnění Covid-19.

Jak mohou mutace ovlivnit vlastnosti viru?

U koronaviru se obáváme tří věcí. Zaprvé může vést k snazšímu infikování buňky. V případě koronaviru jde o takzvaný S protein, kterým se virus váže na buňku. Čím více odpovídá struktura tohoto proteinu struktuře receptoru, na nějž se váže, tím je pak vazba pevnější. Virus pak snáze infikuje hostitelskou buňku. Lze si to přestavit jako zámek a klíč. Když dobře pasuje, snadno otevřete dveře.

A další dvě obavy?

Za druhé se může změnit tak, že jej nepozná imunitní systém. Očkování, ale i přirozená imunita nás totiž chrání tím, že mimo jiné produkují protilátky. Protilátky jsou malé bílkoviny, které se velmi specificky vážou na konkrétní antigen. V tomto případě na konkrétní místo S proteinu. Tím jej zablokují a virus se nedostane do buňky. V okamžiku, kdy virus díky mutaci lehce změní strukturu S proteinu, může se stát, že jej protilátka nerozpozná a nenaváže se na něj. Třetí obavou je, že zmutovaný virus bude složitější odhalit pomocí testů.

Co se skrývá pod pojmem mutace viru?

Jde o změnu v genetické informaci viru. Ta je zakódovaná v případě původce onemocnění Covid-19 v RNA, která se skládá ze čtyř typů nukleotidů v unikátním pořadí. Pokud se zamění, vzniká mutace. Je to v podstatě chyba při kopírování genetické informace během množení viru. Přirozeně mutují všechny organismy, což vede k nabytí nových vlastností a tedy i evoluci.

Takže mutace viry zvýhodňují?

Většina mutací je tichá – nijak se neprojeví, případně mohou být pro virus škodlivé. Pouze malá část mutací je pro virus užitečná a dává mu evoluční výhodu. Díky ní se pak třeba snáze nebo rychleji šíří.

Pandemie jsou tedy nevyhnutelné?

Jsou nevyhnutné. Otázka není, zda nastane, ale kdy k ní dojde a jak si s ní poradíme. Ještě donedávna jsme nepovažovali koronaviry v tomto směru za příliš rizikové. byli to původci spíše lehčích nachlazení. Pak se objevil SARS, následoval MERS a teď máme Sars-CoV-2. Příroda nám připravila velké překvapení. Ale je to přirozený biologický proces, se kterým je nutno počítat.

Lze se na něj tedy připravit?

Do určité míry ano. Někdy se to nemusí podařit. Podívejte se na uplynulý rok. Věděl jsme, že něco takového přijde, v podstatě na to byli připraveni a jak to dopadlo.

Jak snadno viry mutují?

Záleží na typu. Obecně jsou RNA viry k mutacím náchylnější než DNA viry. Důležitý vliv má uspořádání virové částice i její genetické informace a typy enzymů které se na množení genetické informace účastní.

Takže covid může mutovat stejně rychle jako třeba chřipka?

Ne, v porovnání s chřipkou je koronavirus poměrně pomalý, některé zdroje uvádí, že až čtyřikrát pomalejší. Ale mutuje a vychází to z logiky a zákonů přírody.

V posledních dnech se kvůli úmrtí na krevní sraženiny propírá vakcína od společnosti AstraZeneca. Nechal byste se jí očkovat?

Ano, spojitost mezi krevními sraženinami a vakcínou AstraZeneca není prokázaná. Látku dostaly miliony lidí a uvedené nežádoucí účinky se vyskytly v jednotkách případů. Jde velice nízkou pravděpodobnost. A opakuji, pořád se jedná o pouhá podezření. Problémy se srážením krve se vyskytují také v neočkované populaci.

Jako člověk, který s covidem pracuje poslední rok každý den, jak hodnotíte současná opatření?

Řešení pandemie mi přijde ne dobře zvládnuté. Příklady jsou na každém kroku. Například prakticky neznám člověka, který by neměl problémy s registračním systémem k vakcinaci. Opakované problémy s informačními systémy. Jednotlivá opatření samozřejmě mají smysl, ale ďábel tkví v detailech, například v jejich pozdním zavedení. Problém je také ve zcela nedostatečné vysvětlování a zdůvodňování jednotlivých opatření. Další problematickou otázkou je vymahatelnost dodržování opatření. A samozřejmě nejde jen o represi, ale také efektivním nastavení kompenzací, které by přispívaly k ochotě takové opatření dodržovat.