„Jsem bývalý zemědělec a vím, co udělá kukuřičná siláž, když se nechá týdny ležet. Nemohu věřit, že tam nebude žádný zápach,“ vyjádřil se jeden z místních v diskuzi. Jak mu ale vysvětlil jednatel investorské firmy Ondřej Foltýn, pokud by siláž zapáchala, projevilo by se to na ekonomice provozu, což by si podnik nemohl dovolit.

„Vstupující materiál musí mít určité parametry, aby zařízení pracovalo efektivně. Pokud siláž páchne, tak hnije. To znamená, že je špatná a jako vstupní surovina nevhodná. Snižuje to kvalitu vyráběného bioplynu,“ uvedl Foltýn. V zájmu firmy je podle něj udržet siláž v co nejvyšší kvalitě. To se podaří, když nemá materiál kontakt se vzduchem.

Skladovací prostor má proto formu uzavřeného vaku. „Lze si ho zjednodušeně představit jako jitrnici. Pokud je potřeba z něj něco vzít, nařízne se a vybere. Kapacita jednoho vaku je taková, že když se otevře, k jeho vyprázdnění dojde za dva dny,“ upřesnil Foltýn.

Zařízení velmi podobné tomu, které má být v Kyjově v průmyslové zóně Jih, pracuje už více než rok v nedalekých Mikulčicích, zatím bez výtek veřejnosti. „Zkušenosti máme jen pozitivní. Občas něco ve vsi cítit a lidé hned, že je to z bioplynky. Pak se ukáže, že to páchlo něco úplně jiného,“ uvedl místostarosta obce Jan Vlašic.

Na kulturním domě v Kyjově padla také výtka, že město podcenilo prezentaci akce a má snahu něco dělat lidem za zády. Pak ale lze očekávat, že až se to lidé dozvědí, začnou psát petice. Proti tomu se ale důrazně ohradil starosta Kyjova František Lukl. „Už jsem měl k různým tématům několik veřejných hovorů s občany. Vždy to bylo stejné jako nyní. Přišlo více zástupců radnice než z řad veřejnosti,“ vyjádřil se Lukl k tristnímu zastoupení obyvatel Kyjova.

Radnice podle něj musí reagovat na úbytek levného zbytkového tepla ze skláren. Město navíc má podíl ve společnosti, která bude stanici provozovat, takže bude mít možnost fungování kontrolovat.

Stane se podle Ondřeje Foltýna také přínosem pro regionální zemědělství, protože zajistí minimálně na dobu patnácti let odbyt pro vybraný materiál. Teplo se pak bude vyrábět z obnovitelných a místních zdrojů a nebude závislé na vývoji ceny uhlí či ropy. Zpracovávat se bude kukuřičná siláž, obilné zrno a prasečí kejda.

Právě ekonomický efekt například do sálu kulturního domu přilákal jednoho z obyvatel města Františka Masaříka. „Pachu se až tak neobávám. Slyšel jsem ale, že ze skláren už teplo nebude. Proto mě nejvíc zajímá, jak se stavba projeví v ceně tepla,“ uvedl. Dočkal se i konkrétních čí­sel.

Z uveřejněných dat vyplynulo, že cena tepla se v Kyjově od roku 2000 zhruba zdvojnásobila. A to jsou na tom Kyjovští lépe než jinde. „Cena tepla se v Kyjově pohybuje pod průměrem cen v ČR. Je to především levnému zbytkovému teplu společnosti Vetropack. O tuto výhodu ale přicházíme, protože sklárny zvyšují efektivitu a zbytkového tepla mají čím dál méně,“ vysvětlil druhý z jednatelů investorské firmy Josef Renč. Levnější teplo lze dnes podle něj získat také z hnědého uhlí, ale to označil jako neperspektivní ces­tu.

Město tak paradoxně doplácí na modernizaci skláren. Společnost Vetropack před časem uvedla do provozu úplně novou a moderní tavící vanu. To znamenalo první větší úbytek zbytkového tepla, které jinak končilo v kyjovských domácnostech. Po roce 2014 má pak být v provozu i druhá nová vana.