„Jedná se o vyšší typ mysliveckých zkoušek, které jsou rozloženy do téměř celého roku. Jejich náplní mimo teoretické části je i praxe v honitbách, která má zaručovat jejich plnohodnotné zapojení a správné pochopení funkce mysliveckého hospodáře,“ informovala předsedkyně kulturní komise Věra Dufková.
Před samotnou ústní zkouškou museli uchazeči projít ještě písemným přezkoušením. Právě tam museli prokázat, že rozumí mysliveckému hospodaření, a to jak plánování, tak i evidenci či statistice. Teprve po úspěšném jejím zvládnutí, mohli v přezkoušení pokračovat. „V ústní části museli udhazeči obhájit své znalosti zákonů, prováděcích vyhlášek k nim, i samotné praxe týkající se myslivosti jako celku,“ doplnila Dufková.
Přestože u zkoušek dvacet procent uchazečů neuspělo, Dufková je považuje za úspěšné. „Uchazeči museli hodně času věnovat samostudiu, někteří i opakovaně probírali to, čemu nerozuměli, s vyučujícími lektory či kolegy myslivci. Museli také oprášit všechny vědomosti a hlavně rozšířit o všechno to nové, co se promítá nejen v legislativě, ale třeba i v mysliveckém hospodaření v krajině,“ odkryla náročnou přípravu.
