V otcově truhlářské dílně přičichl k práci se dřevem už v šesti letech, a proto ani nepřemýšlel, že by v životě dělal něco jiného. Z Romana Slaného z Řícmanic na Brněnsku se stal vyhledávaný řezbář a restaurátor. Takových jako on je však poskrovnu. Tradiční řemeslné obory totiž bojují doslova o každého žáka.

Své o tom vědí například ve Střední škole stavebních řemesel v brněnských Bosonohách. Právě zde vyrůstají budoucí umělečtí truhláři a řezbáři. „Když jsme se před pár lety slučovali s učilištěm v Rosicích, bylo to hodně špatné. Skutečně jsme měli nouzi o žáky. Přitom poptávka na trhu přesahuje nabídku. Domníváme se, že je nezájem je způsobený především malým povědomím o těchto řemeslech,” nechal se slyšet zástupce ředitele školy Miloslav Knapil.

I z tohoto důvodu školy vymýšlejí nejrůznější aktivity a kurzy, které jim pomohou budoucí učně přilákat. “Situace je skutečně vážná, rozhodli jsme se na ni proto zaměřit. Společně s odbornými učilišti v Hustopečích a Kloboukách u Brna budeme s řemeslníky natáčet medailonky, abychom přiblížili dětem obory, po kterých je poptávka,” sdělila odbornice na školství a vzdělávání Mikroregionu Hustopečsko Michaela Hradilová.

Vybookované termíny

Restaurátor Slaný zase ve spolupráci s učilištěm v Bosonohách pořádá pravidelné řemeslné kurzy pro veřejnost. Zájem je o ně obrovský. “Až dva roky dopředu mám vybookované termíny. Lidé se chtějí naučit zrestaurovat si židli nebo sestavit vlastní kus drobného nábytku. Jakmile pomine koronavirus, rád bych rozjel ještě řemeslné kurzy pro tatínky s dětmi,” prozradil Slaný.

Je tím, kdo jako hlavní problém nezájmu o tento typ uměleckých oborů spatřuje v pohodlnosti dětí a tlaku rodičů směrem ke studiu. “Řezbářství je oborem nesmírně náročným na čas, materiál a zručnost. Jde totiž o faktory, které se do současného světa krátkodobé spotřeby nehodí. Mladí se vidí v zaměstnání, které jim poměrně snadno vydělá hodně peněz, aby si následně mohli užívat. Na druhou stranu se k těmto uměleckým řemeslům klaní stále více lidí proto, že jsou kreativní. A na to dnešní děti slyší,” zamyslel se restaurátor.

Přestože obtíže z dřívějších let s naplněností uměleckých učňovských oborů na jihu Moravy pominuly, stále se nedaří doplňovat počty řemeslníků odcházejících do důchodu. “Dost často se setkáváme také s problémy v předávání informací. Řemeslníci se o své zkušenosti a vědomosti s mladými lidmi dělit často nechtějí. To je pak velice demotivující,” poukázal Knapil.

Tutéž zkušenost mají I na Hustopečsku. “Je těžké sehnat lidi z oboru, kteří by učňům ukázali, co a jak dělat. Dříve tomu tak ale nebylo. Řemeslníci si k sobě vybírali šikovné chlapce a děvčata, které si hned zaučili. Toto ovšem fungovat přestalo,” upozornila Hradilová.

Starší se neradi dělí o to, co umějí

Restaurátor Slaný otevřeně hovořil o štěstí, jaké měl, když se učil od svého otce. “I já mám zkušenost, že se starší neradi dělí o to, co umějí. Hlásil jsem se během studia na praxe a stáže do státních institucí. Měl jsem vyřízené veškeré potřebné papíry, přišel jsem do dílny s tím, že budu klidně jen zametat a pozorovat umělce v praxi. Ovšem on se na mě obořil s tím, že mi podepíše, co chci, ale v dílně že mě nechce,” podělil se o svou zkušenost.

Nouzi o studenty nemá ani brněnská Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola, která mimo jiné nabízí i obory Konzervování a restaurování malířských a dekorativních technik či Konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby. "Zájem o studium kopíruje demografickou křivku, která byla pro osmnáctileté posledních šest let na historickém minimu. Přijímáme v průměru každého druhého uchazeče na základě přijímacího řízení s talentovou částí, která je v současné situaci řešená distančně," přiblížil zástupce ředitele školy Petr Polášek.

Jak podotkl, fenomén klesajícího počtu maturantů odborných škol neovlivnil počet přihlášek, ale skladbu uchazečů o studium. "Více se k nám hlásí absolventi gymnázií a vysokoškoláci z bakalářských nebo magisterských oborů. Často hledají něco jiného než teorii, něco reálného, studium, kde by propojili teorii s uměleckořemeslnou dovedností. Právě kontakt s materiálem, jeho formou, historickými souvislostmi a také detektivní práce restaurátora dokáže jejich potřeby naplnit," řekl Polášek.

Na restaurování nábytku přijímají v Brně jedenáct uchazečů a na malbu deset. "Ve třetím ročníku vykoná absolutorium na každém oboru o dva nebo o tři studenty méně než jich bylo přijato. Fluktuace studentů je tedy minimální. Jsou to dospělí lidé, kteří vědí co chtějí, a mají zájem školu dokončit, aby mohli pokračovat v restaurátorské praxi nebo dále studovat. Nejvíce studenty motivuje to, že je o ně velký zájem v zahraničí a pracují na reálných zakázkách. Každoročně vyšleme přes Erasmus nebo jiný dotační titul v průměru sedm studentů nebo absolventů do zahraničí, kteří občas v přijímajícím restaurátorském ateliéru získají budoucí zaměstnání," vyjádřil se zástupce ředitele.