„Všichni vytvoříme vláček, ať si každého prohlédneme a můžeme rozhodnout, koho odměníme," vyzývala čarodějnice děti ve Vracově. Děti v maskách pak také tančily, aby se předvedly v nejlepším světle a cenu si zasloužily. Došlo i na pálení čarodějnice, šlo ale jen o figurínu. Nakonec si všichni zájemci nad ohněm upekli špekáčky.

Tak slety v pondělí končily na většině míst. Třeba i na statku Rúdník u Vacenovic a Ratíškovic, kde se ovšem na rozdíl od jiných míst nekonal slet čarodějnic, ale svátek Beltine. „Jde o keltský svátek. Před lety jsme tento způsob zvolili, abychom upozornili na pestrou minulost Rúdníku, která sahá až ke Keltům," uvedl jeden z pořadatelů Miroslav Blahůšek. Kvůli jeho dočasné indispozici způsobené zraněním byl letos omezený program, ale to hlavní – oheň, nechybělo. Stejně jako u Keltů, kteří 30. dubna v noci na svátek Beltine ohně vždy zapalovali. Tím vždy ukončovali takzvané období tmy a vítali světlou polovinu roku.

Beltine byl svátek radostný. Jeho noc bylo třeba prozpívat i protančit, ale byla to také doba očistných obřadů. Nejsilnějším očistným médiem je oheň. Právě ohně pálené na Beltine měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející. Noc patřila ještě k vládě temnot a následující den již patřil světlé polovině roku. Mladí lidé mohli ohně přeskakovat, ostatní se spolu se zvířaty očistilií tak, že mezi ohni procházeli. Dobytek prováděli mezi ohni za současného zaříkávání druidové. Tento zvyk se mezi irskými rolníky mnohde dodržuje dodnes.

Církev začala nazývat noc ze 30. dubna na 1. května nocí Filipojakubskou, na počest svátku apoštolů Filipa a Jakuba. Během filipojakubské noci se měly čarodějnice slétat na kopcích. Čarodějným dopravním prostředkem bylo samozřejmě populární koště. Proti čarodějnicím se vrcholky kopců blokovaly účelově pálenými ohni. Ty měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány.