Leitgeba, který pochází z Veselí nad Moravou, to k lodím táhlo už od malička. Začínal s výrobou malých pramic. Lodím se věnoval jako samouk, leccos odkoukal od kamarádů. Několik zim strávil ve srubu, ale jeho celoživotním snem bylo mít velkou loď. Cesta k němu začala před třemi lety na Československém trampském potlachu v Dolních Bojanovicích. „Přijel jsem tam a setkání neměl kdo konferovat. Kamarád za mnou přišel, ať se toho ujmu. Říkám mu, jdeme do toho, ale splníš mi přání. Postavíš mi loď. Chlap dal chlapovi slovo a bylo," vzpomíná kapitán. Kromě Mojeny II má ještě jednu menší loď. V Mojeně II plánuje trávit i zimu, zahřejí ho plynová kamna.

Stavby se ujal devětapadesátiletý dolnobojanovický zámečník Petr Novák. „Je to moje první loď. Začali jsme loni v půlce listopadu a v lednu jsme byli z většiny hotoví. Potom už přišly na řadu jenom dodělávky," popisuje Novák. Loď dělal téměř celou sám, občas mu pomohli kamarádi. Zámečníkem na živnost je již šestadvacet let.

Na hausbót spotřeboval téměř čtyři tuny železa. S dalšími materiály váží plavidlo asi pět a půl tuny. Sestavil je u sebe v dílně v Dolních Bojanovicích. Odtud je ale museli dostat k vodě. O to se postaral jeřáb a valník. S převozem se začalo před osmou ranní. Kvůli dešťům se ale muselo spuštění přesunout do Strážnice, kde je lepší přístup k vodě. Na celou akci se přišli podívat známí a rodinní příslušníci. „Na žádné lodi jsem zatím neplula, chci si to vyzkoušet. Moc se mi líbí ta kulatá okna. Mám ráda i vodu," těší se na plavbu pětiletá Ema Bohunová, Novákova vnučka.

Na lodi zbývá ještě dodělat vnitřek, což zabere asi měsíc. Je zde místo pro postel, stůl pro deset lidí a kuchyňský kout. Malá místnost na zádi je připravená pro toaletu a sprchový kout.

Jméno lodi odkazuje na Leitgebova dědečka. Ten byl totiž strojníkem a na původní Mojeně měnil parní pohon za motorový. Mojena byla jedna z prvních výletních lodí na Baťově kanálu, od roku 1939 vozila po pětadvaceti výletnících.