Oslavu životního jubilea přijímala se skromným úsměvem a vlídně nastavenou rukou. „Babička byla a stále je milující maminkou a babičkou, i když v poslední době mnohé z nás nepoznává a různým věcem už nerozumí, ale pořád je to naše babička Josefka,“ shoduje se rodina.

Ta za ženou do centra naproti kyjovské nemocnice přijíždí od roku 2020, kdy se sem přestěhovala z rodných Násedlovic. V centru pro penzisty se pravidelně každý týden setkává se svým synem Františkem a jeho manželkou Hanou. Navštěvují jí tady také vnoučata a pravnoučata.

„Má v sobě vnitřní sílu, která jí pomáhala překonávat nesnáze. Měla vždycky ráda život i práci a všechno ji zajímalo. Byla šťastná, když mohla něco dobrého udělat,“ říká o oslavenkyni snacha.

Druhý Čech,který absolvoval kompletní kosmonautický výcvik v Sovětském Svazu Oldřich Pelčák, zemřel ve věku 79 let.
Zemřel vojenský pilot Oldřich Pelčák, Remkův náhradník při letu do vesmíru

Dnes už stoletá žena dříve ráda vařila, zavařovala, pekla, šila na šicím stroji, obhospodařovala zahrádku i humno, pěstovala od vinné révy až po jahody. Dobré jídlo nejen ráda vařila, ale také si na oblíbených pokrmech ráda pochutnala. Mezi její oblíbená jídla patřila svíčková, řízky, polévky, zákusky či koláčky.

Jak ale rodina připomíná, Josefa Švaňhalová si toho také hodně vytrpěla. Velice těžce nesla smrt své dcery Boženy v roce 1985. Další rána pro ni přišla o devět let později, kdy jí zemřel manžel Tomáš. Následně se musela vypořádat s úmrtím snachy Marie a syna Stanislava. Po sérii špatných zpráv přišly ale i dobré.

„Syn František v roce 2002 našel novou lásku Hanku a znovu se oženil, což babičce znovu vykouzlilo úsměv na tváři,“ zavzpomínala rodina k výročí babičky.

Ta dlouhá léta žila sama v domě, až od osmaosmdesáti začala od podzimu do jara bydlet u syna a snachy. O čtyři roky později si naštípla krček a ve dvaadevadesáti se učila znovu chodit. Úspěšně. Centrum služeb pro seniory v Kyjově chtěla vyzkoušet v roce 2020 a v jeho péči je doposud.

„Druhou stoletou oslavenkyni bychom tady mohli mít už v příštím roce,“ podotkla ředitelka kyjovského centra Ladislava Brančíková.

Současná oslavenkyně, Josefa Antonie Švaňhalová, se narodila 4. října 1923 jako Josefa Macháčková. A to v početné rodině, která měla velké hospodářství. Její otec Tomáš měl z prvního manželství hned čtyři děti. S matkou nynější jubilantky měli dalších pět. Do školy chodila doma v Násedlovicích, ale po vyučování ji místo zábavy čekala každodenní pomoc v hospodářství.

Zjistěte v kvízu, jak moc se vyznáte v Hodoníně.
KVÍZ: Jste v Hodoníně doma? Zkuste zjistit, jaký přehled o svém městě máte

Už osmdesát let pak v listopadu uplyne od její svatby s Tomášem Švaňhalou, v následujícím roce přišla na svět dcera Božena a o další rok později se jim narodil syn František. Mezitím končila druhá světová válka a přišlo dramatické osvobození Násedlovic.

Více než týden jsme byly ve sklepě čtyři rodiny. Přitom při postupech fronty u nás padlo třiapadesát Rusů a čtyři naši občané, mezi nimi byla i maminka s dítětem,“ zavzpomínal o pět let mladší násedlovický rodák Josef Maláč, který našel svůj druhý domov také v Centru služeb pro seniory Kyjov.

NEPŘEHLÉDLI JSTE? Co bude místo zbourané mlékárny v Kyjově? Lidi zajímalo vítězné řešení i studie. Přečtěte si o tom TADY

Spolu s jubilantkou se tak mohou potkávat i v Kyjově. „Měla výbornou paměť. Například na fotografii žáků ročníku 1923 z násedlovické školy dokázala ke všem přiřadit jména, a to ještě ve svých sedmadevadesáti letech,“ připomněl Maláč, který si ještě dnes pamatuje jména sourozenců paní Josefky. Zároveň doplnil, že pocházela s velké sedlácké rodiny.

Po skončení soukromého hospodaření pak začala pracovat v nuceně založeném jednotném zemědělském družstvu, a to v rostlinné výrobě. Vypomáhat a za přivýdělkem sem pak chodila ještě v důchodu.

„Na to jak těžkou práci celý život vykonávala, tak babi nebyla nikdy moc nemocná. Sem tam zazlobila záda, vždy pomohla injekce,“ zavzpomínala rodina s tím, že až kolem pětaosmdesáti let si žena zlomila ruku, kterou ale zvládla rozcvičit.