V jeho areálu se uskutečnil již pátý Vojenský den. U příležitosti stého výročí zborovské bitvy a bitvy u Kobaridu na italské frontě jej organizátoři pojali daleko velkolepěji než před tím. „Přijelo více než sto účastníků. Máme tady například přímo 35. pluk z Plzně, který právě u Zborova bojoval. Také 91. regiment z Českých Budějovic, další legionáře od Plzně, Hradce Králové, Mladé Boleslavi či Prahy, Brna a nejbližšího okolí,“ vyjmenoval předseda hodonínské jednoty Československé obce legionářské a Klubu vojenské historie Slovácko Lukáš Lexa.

Návštěvníci tak mohli projít tábory jednotlivých armád včetně ruského jezdectva, četnickou stanici, na přednáškách se dozvědět o významu Sokola a československých legií, na módní přehlídce poznat tehdejší oděv nebo ochutnat dobovou kuchyni – například pečené zelňáky.

Největší pozornosti se ale dostalo dynamickým ukázkám. „Bitva u Zborova se nemůže rovnat jiným, které se udály třeba na západní frontě – Verdun nebo Somma. Ale znamenala především obrovský výkřik do světa, že Čechoslováci jsou i na straně Dohody, že chtějí bojovat za autonomní stát. Dali světu najevo, že vznikající jednotky jsou bojeschopné,“ upozornil předseda.

Podle Petra Tolara z Československé obce legionářské se konfliktu u ukrajinského městečka účastnily asi tři tisíce československých legionářů ve třech plucích. „Předchozí jejich nasazování na východu bylo spíše v rámci malých skupin rozvědčíků, které byly vysílány na různé výpravy do týlu nepřítele,“ přiblížil Tolar.

Návštěvníci strážnického skanzenu si připomněli první světovou válku, československé legionáře i dvě významné bitvy.

K vidění byla i dobová móda. Autor: Deník / Kosík Jiří

Legiím se podařilo dobýt několik linií nepřátelských zákopů, získat tisíce zajatců i řadu vojenského materiálu. Velkou část rakousko-uherského obrany tvořilo české mužstvo. Ironií tedy je, že proti sobě stáli příslušníci stejného národa – výjimkou nebyli ani otec se synem. „Řadě mužů tam vlastně došlo, že vůbec nějací čeští vojáci v ruské armádě jsou. Někteří se proto rovnou po zajetí informovali o tom, jak se přihlásit do legií,“ nastínil Tolar.

Na výsledek zborovského konfliktu mohl pak navázat Masaryk s Benešem a Štefánikem, protože zprávy se rychle rozšířily do světa. „Uvádělo se, že v ruských uniformách jsou Češi bojující za samostatný stát a národ. Že nejsou jenom ti, co jsou v rakousko-uherské armádě, ale že jsou i jiní,“ řekl Tolar.

Podle ředitele Národního ústavu lidové kultury Martina Šimši je skanzen, který vymezuje období od roku 1890 do 1950, vhodným místem i pro znázornění historických vojenských událostí. „Manévry patřily k životu několikrát v roce nebo za desetiletí. Služba v táborech byla častým tématem hovorů a muži na ni dlouho vzpomínali,“ sdělil Šimša.

Osudy vojáků v československých legiích, ale i dalších, kteří bojovali ve Velké válce, připomíná také výstava v Městském muzeu ve Strážnici. Otevřená bude ještě tento měsíc. Na 14. září je ještě v plánu přednáška o významu bitvy u Zborova. Uskuteční se od půl sedmé večer ve strážnické Základní škole Marie Kudeříkové.