Jak se vám v Beninu líbí?
Když někomu řeknu, že jsem v Beninu, ptá se, a to je jako kde? Je to stát v západní Africe na pobřeží Guinejského zálivu, na východě sousedí s Nigérií, kam se chystám. Jelikož tu jsem už více než měsíc, mohu s klidem říct, že zdejší lidé jsou fajn. Podle mě je to hlavně tím, že je tu velká část obyvatel křesťanská. Co se mi ale nejvíce líbí, je již tropický ráz krajiny. Vegetace je nádherná a jen tak se mi neokouká.

Poslední dny zůstáváte více méně na jednom místě. Jak pokračují přípravy na další cestu?
Jsem ve městě Cotonou. Našel jsem zázemí u Američanů, kteří tu vyučují na škole. Ideální místo na rozebrání a opravu motorky. Po listopadové nehodě jsem si říkal, že do Vánoc to opravím a svátky strávím někde v Angole. Ale shánění dílů a jiných věcí se protáhlo víc, než jsem čekal. Co jsem mohl, jsem opravil. Nějakou práci na motorce určitě mám, ale nemohu moc zatěžovat ruku. Tak na motorce pracuju zhruba dvakrát až třikrát týdně jen několik hodin denně.

Kudy se chystáte pokračovat?
Další státy, které chci projet jsou Nigérie, Kamerun, Gabon, Kongo, Demokratická republika Kongo, Angola a pak dál.

Zmínil jste nehodu, co přesně se vám stalo?
Jel jsem až stovkou a v posledním okamžiku jsem zahlédl velkou vyschlou kaluž. Z té jsem vyskočil a už jsem jenom počítal, jak zadní kolo odskakuje zleva doprava. Tak se stalo asi pětkrát. Když už to vypadalo, že to ustojím, přišla další díra. Pak si mohu jen domýšlet, co bylo dál. Já i motorka jsme letěli hodně daleko a dopadli jsme tvrdě na zem asi dva metry od sebe! Kdyby spadla na mě, už by vám neměl kdo odpovídat.

Kolik kilometrů jste ujel a co vás od odjezdu nejvíc překvapilo?
Z Vacenovic do Cotonou jsem nakroutil osmnáct tisíc kilometrů. V Africe mám zatím projetou jednu třetinu toho, co mám v plánu. Nejvíce jsem paf z cen některých potravin a pohonných hmot. Obecně je tu hodně draho a má představa, že budu schopen jet za pět set korun na den, je fuč. Co tak pozoruju, není tu střední vrstva. Pouze chudí a extrémně bohatí. Ovšem i ti chudí mají co jíst. Na vesnicích je situace lepší, protože každý má svoje pole a nějaké zvíře. Ve městě je kontrast chudoby a bohatství viditelnější.

V čem je jiné cestování po Africe než po jiných částech světa?
Největší rozdíl je v překonávání hranic, policejních a vojenských kontrolách na běžných cestách. Svoboda pohybu, kterou máme v Evropě, je velmi příjemná a člověk si rychle zvykne. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se s otravnými kontrolami, někdy i více než dvaceti za den, popasoval. Jinak je cestování zajímavější, jelikož to, co vidím tady, na našem kontinentu nenajdu. Kdo by nechtěl ochutnávat čerstvé banány, mango, a jiné ovoce přímo ze stromu.

Trpěl jste na cestě nějakým nedostatkem?
Třeba nedostatkem vody, kdy jsem při průjezdu pouštní oblastí pil tak osm litrů za den a já tolik neměl. Naštěstí vojenská hlídka, na kterou jsem po dvou hodinách narazil, mi podarovala dalších asi pět litrů vody. Také jsem měl nedostatek peněz na jedné hranici, jelikož jsem si tam nemohl vybrat, a to mě ve výsledku přišlo hodně draho. Trpěl jsem i nedostatkem jménem nová baterka. V Maroku mi moje odešla a každé ráno jsem musel motorku startovat přes záložní zdroj. Až v Senegalu se mi problém podařilo vyřešit koupí předražené čínské baterky, s kterou jedu doposud.

Co vám chybí nejvíc?
Dalo se čekat, že to přijde, a tak se i děje. Chybí mi nejvíc moje děti a žena.

Brzy po odjezdu jste změnil vizáž. Proč?
To patří k cestování. Je pohodlné se neholit, nestříhat a někdy i nekoupat. Je to součást mojí motorkářské svobody. Ovšem pár zásahů už jsem provedl. Už mi pár kamarádů napsalo, že by mě nepoznali.

Jak se zatím po cestě domlouváte?
Zatím bych na sto procent užil více znalost francouzštiny než angličtiny. Pořád si ale stojím za tím, že pokud lidi chtějí, domluví se vždy. Vše co je potřeba, lze vyřídit klidně i jen rukama či tužkou a papírem.

Jak vás mohou lidé podpořit v další cestě?
Pokud se čtenářům cesta líbí, mohou ji podpořit například skrze expediční trička, které jsem nechal vyrobit ve třech barevných variantách a asi milionech velikostí. Vše o možné podpoře je na internetových stránkách cesty www.smichalemvsedle.cz