Ještě v únoru pobýval v Kanadě. „Přestože byla nejpodobnější domovu, nebyla tím štěstím, co jsem hledal, byla jen komfortem," přibližuje důvody k odletu pětadvacetiletý cestovatel.
Po přistání v Cancúnu na mexickém poloostrově Jucatán si poskládal kolo. Po týdnu stráveném s kamarádem Karlosem šlápl do pedálů a vyrazil k hranicím Belize. „Původně jsem jí chtěl jen prosvištět. Po cestě jsem slyšel tolik chvály na malý korálový ostrůvek Cayo Caulker, takže jsem se rozhodl si udělat prázdniny a na pár dní zapomenout na kolo, Amazonku a tisíce kilometrů, které mě čekají na jihu," pokračuje mladý Hodoňan.
Tamní pobyt si opravdu užíval. „Jediné, co člověka dělí od prapůvodní biblické nahoty, je tenký hadřík plavek. Chodí bos a cítí, jak v něm pulzuje život. Všechno je tady. Mačetou si useknu vršek kokosu, abych se osvěžil tou nejčistší vodou," popisuje pohodu.
Výborné společnosti z celého světa se přece jen vzdal a pokračoval dál do Guatemaly k břehům jezera Petén Itza, kde už tolik veselí nepoznal. „Na sobotní tancovačce unesli kluka ze sousedství. Našli ho ráno. Obličej měl prostřílený osmi ranami z dvaadvacítky," připomíná si guatemalský zážitek. Další následovaly. „Vypotřeboval jsem repelent a při spaní v džungli jsem mohl každý večer sledovat, jak mi po nohou lezou desítky a desítky klíšťat, komáry nepočítaje. Za dva dny jsem jich vytrhal devět a vzpomínka na boreliózu, kterou jsem v dětství trpěl, nade mnou visela jako těžký mrak," posteskl si dobrodruh.
Přesto dojel do San Salvadoru, odkud směřoval k Hondurasu. Dvacet kilometrů před hranicemi ho pozvala na cestu dodávkou šestice dobráků mířících do Kostariky. „Policejní hlídka nám málem zatkla na tři dny řidiče za řízení bez trička," podotýká Balga, který se následně odpojil a do Managui, hlavního města Nikaraguy, dorazil sám.
