Borneo si vybrali proto, že jde cesta dobře zvládnout na bicyklech. „Kolo je dopravní prostředek, který má pro cestovatele pouze výhody. Nejlepší z nich je důstojnost a respekt. Navíc po vás na hranicích nechtějí žádné extra poplatky," říká Hodoňan.

Na cestu vyrazili koncem dubna. S Martinem Nováčkem se vydali paradoxně na západ, nejdříve do Třebíče, pak do Jindřichova Hradce a následně do Českých Budějovic a Vimperku. To byl ale jen takový trénink.

V květnu už šlápli do pedálu naostro, a to s partnerkou Dianou a kamarádem Jakubem. Od Brna už šlo jen o pánskou jízdu, jejíž dílčí cíl je Norsko. Nejdřív ale měli na trase zastávky jako Pardubice, Hradec Králové a napojení na labskou cyklostezsku v Nymburku. „Města, která ji lemovala, mě jen přesvědčila o to víc, že regulace řeky Moravy a její odvedení z centra města vzalo Hodonínu až zbytečně moc krásy," zamyslel se cestovatel.

Po Děčínu nabrali směr Berlín. „Teprve teď po několika výpravách a desítkách tisíc kilometrů v nohách jsem si uvědomil, že jsem vlastně poprvé strávil nějaký delší čas na cestách po vlasti, a zároveň s tím přišlo uvědomění, že jsem Českou republiku celou dobu podceňoval," připouští Bartoš.

Z Berlína vedla cesta kamarádů do Beneluxu, na zážitky z nizozemského Maastrichtu navázala Belgie a na to návrat do Holandska, do Transvaalu, což je malá autonomní komunita. „Zabývá se občanským aktivismem a je zcela vedena na systému dobrovolnictví. Není nijak centralizovaná, je tedy vedena na principu přímé demokracie," přiblížil Bartoš. Přes Německo a Dánsko se s novým kolegou Bartekem dostali až do Norska. „Momentálně jsme ve městě Vik a sháníme práci," dodává hodonínský rodák.