Prohnilé a špatně těsnicí dveře, které jsou na seznamu hmotných kulturních památek, dostali za úkol obnovit truhlář Luděk Vintrlík z Rajhradic na Brněnsku a umělecký kovář Oldřich Bartošek z Křenovic na Vyškovsku. „Musel jsem si dávat pozor, aby nespadly. Bylo potřeba zachovat geometrii dřeva, abychom se při zpětné montáži zase trefili do kamenného ostění," přiblížil Luděk Vintrlík.

Truhlařině se věnuje už od poloviny sedmdesátých let minulého století. Prací na památce strávil více než jeden a půl měsíce. Když začínal, dřevo bylo ve špatném stavu. Spodní lem dveří totiž napadl dřevokazný hmyz. „Vyspravil jsem praskliny. Pak jsem chemicky dřevní hmotu zpevňoval, aby se nesypala. Poté jsem nahradil chybějící části novým materiálem a obnovil jsem původní tvar dveří," nastínil postup odborník s tím, že pod vrstvou nátěrů byl křídovo-fermežový základ. „Sloužil ke sjednocení savosti, na něm se nacházel originální nátěr. Odstranil jsem ho, protože se stářím odlupoval. Vybral jsem zátěžovou barvu, která dostala dveře do původní barevnosti," popsal truhlář.

Podle něj na výrobu ochrany vchodu tehdejší mistři použili ovocný strom, pravděpodobně hrušku. Dřevo bylo hladké, bez pórů a do růžova. U rámu se původní tvůrce rozhodl pro dub. Zajímavostí je malý kruhový otvor ve spodní části dveří. „Byl to vchod pro zvíře, nejspíš pro kočku. Podobně i zapáchal," upozornil Vintrlík. K balkonu totiž dříve vedly schody přímo z náměstí, po nichž mohlo zvíře vyběhnout nahoru a průlezem pokračovat do útrob radnice. Otvor už je dnes zabedněný, protože jím foukalo dovnitř.

Dveře ale drží hlavně kování. Na ně se zaměřil umělecký kovář Bartošek. V minulosti se podílel například na rekonstrukci vrat brněnské Staré radnice, poprvé za učňovských let a naposledy před pěti lety. „Když jsem z kování sundal ty strašné vrstvy nátěru, překvapilo mě, jak jsou závěsy pěkně zdobené. Navíc zdobení bylo velice zvláštní, na tu dobu mělo zajímavé a netypické kresby," poukázal kovář.

Původní autor si podle něj popustil fantazii a vybočil ze zavedených obvyklostí. „V každém slohu mělo zdobení svá daná pravidla. Tady se ale objevovaly motivy, které mi přišly na tu dobu moderní. Mají rostlinnou podobu. Takové jsou typické třeba pro secesi," vysvětlil Bartošek. Ten opravoval i druhé dveře, které vedou z balkonu. Vyrobil i nové klíče. Za návrat do původního stavu město zaplatilo necelých padesát tisíc korun.

Stavba radnice v Kyjově se udála mezi lety 1561 až 1562 z popudu prvního kyjovského primátora Václava staršího Bzeneckého. Náklady přesáhly pět tisíc zlatých. Budova měla plochou střechu, trojité klenutí a vysokou věž, která se dočkala úprav už někdy v sedmdesátých či osmdesátých letech šestnáctého století. V roce 1722 prošla radnice rekonstrukcí po rozsáhlém požáru Kyjova. O padesát let později se věž zřítila a musela být postavená znovu. Na začátku dvacátého století získala hodiny a o půl století později i druhé patro.