V našich krajích se samozřejmě cihly vyráběly a pálily také. V Kleinově kronice můžeme u letopočtu 1736 číst, že v Hodoníně: „…dne 31. měsíce července postavili jsme od poctivé obce kříž na zadním kerchově, kterýžto koštuje ve všem za 500 ks pálených cihel 2,3 K a zedníkovi od obezdívání toho kříže 15 K."

Ruční cihlářské výrobky nechala vrchnost vyrábět na panském velkostatku v Hodoníně již krátce po roce 1800. Často užívané nepálené, na slunci sušené cihly, vyráběné z jílovité hlíny a příměsí plev a vepřových štětin, které se v nazývaly kotovice či vepřovice, se časem ukázaly jako nedostačující. S výstavbou domů a továrních budov vzrůstala poptávka po lepších stavebních materiálech.

Zásoby kvalitních surovin byly dostatečné, tak v roce 1860 vznikla z popudu obce hodonínské na městských pozemcích obecní cihelna s ruční výrobou a polní pecí jako „Slovenské akciové cihelny". V roce 1870 tento provoz zakoupila vídeňská firma Bratři Redlichové a Berger, což byla stavební firma, založená bratry Adolfem (otcem pozdějšího starosty Hodonína a majitele cukrovaru Fritze Redlicha) a Ignácem Leopoldem Redlichovými, s jejich švagrem Theodorem Bergrem. Cihelnu začali rozšiřovat, takže v roce 1900 zaměstnávala již asi sto zaměstnanců. Po rekonstrukci roku 1911, kdy byly postaveny další pece, se postupně Redlichova cihelna v Hodoníně stala největším cihlářským závodem ve střední Evropě. Vyráběly se zde plné i duté cihly, střešní tašky, stropnice, trativodky i dlaždice. Roční objem výroby dosahoval až 50 milionů kusů.

Hospodářská krize po I. světové válce zasáhla i toto odvětví. V roce 1917 závod koupila firma Wienerberger Ziegelfabrik A. G. Vídeň. Po vzniku Československa se město Hodonín v roce 1919 dohodlo s Živnobankou na založení akciové společnosti, která cihelnu koupila. V držení Živnobanky bylo čtyřicet procent akcií, třicet procent bylo dáno do prodeje a zbylých třicet drželo do roku 1929 město, kdy je Živnobance odprodalo. Výroba se opět rozšiřovala a v roce 1935 měly závody „Slovenských akc. cihelen" až neuvěřitelných patnáct set zaměstnanců.

Takzvaná Redlichova cihelna nebyla okolo roku 1900 v Hodoníně jediná. Za trhoviskem u Černého mostu založil J. Dobeš roce 1890 podnik, který krátce řídil nájemce Ferd. Roth, poté jej J. Dobeš prodal svému zeti J. Jakischovi. Nejprve cihelna pod hlavičkou Gödinger Ziegelfabrik pracovala pouze sezónně od dubna do října, ale 
v kronice z roku 1935 se dočteme, že později to byl rozsáhlý podnik. „K původní menší peci byly přikoupeny pozemky a druhá sousední cihelna, načež vybudovány tu moderní zařízené cihelny. Podnik sestává z velkého hliniště s mohutnými ložisky výborného jílu, z dvou velkých kruhovek moderního tvaru se 34 komorami, s umělým sušením, dále z patnácti velkých šop. K cihelnám jsou přidruženy dílny zámečnické a stolařské, hospodářská staveni, skladiště, budova závodní kanceláře, obytné budovy, kantína, mostní váha atd. Pohon a osvětlení obstarává vlastní elektrostanice. Dvě velká rýpadla těží hlínu, která jest dopravována k automatickým strojům, jimiž se surový materiál propracovává. Nejmodernější lisy (vakuové lisy) vytvářejí všechny druhy cihlářských výrobků. Kapacita závodů jest 30,000.000 kusů ročně." V textu zmíněná přikoupená menší cihelna byla Hložánkova cihelna, zřízená v roce 1909 kousek nad Cigánkou.

Při bombardování Hodonína 20. 11. 1944 byla cihelna u Brněnské ulice vážně poškozena, v roce 1945 byla německou armádou i vypálena, ale 1. dubna 1946 byla v opravené cihelně, zařazené pod n. p. Moravskoslezské cihelny znovu zahájena výroba.

V roce 1950 byl název změněn na „Hodonínské cihelny, 
n. p." a podnik zahrnoval pětadvacet samostatných závodů. V roce 1992 byly cihelny privatizovány a dnes už cihlářská výroba zůstala pouze v závodě mezi Bažantnicí a Brněnskou ulicí. Za Černým mostem je dnes místo cihelny fotovoltaická elektrárna a na místě další cihelny se drtí štěpka.