Podél trati se line typická vůně benzínu. Hukot motorů v pravidelném taktu uspal nejednoho potomka, se kterým jeho rodiče vyrazili k pánovské motokárové dráze. Vůbec poprvé se z Rohatce přijel podívat i Lukáš se synem Ondrou. „Taky jsem za mlada jezdíval. Měl jsem Babettu i Pionýra. Ale zapojit se do závodění? To ne, na to už jsem starej. Před třiceti kily možná,“ směje se Lukáš.

Ondrovi se Babetty, kozí dechy, fichtly či fechtly, Stadiony i Pionýry neboli pincky moc líbí. „Je to super. Žádnou motorku ani Babettu doma nemáme. Ale ani nevím, jestli bych ji vůbec chtěl. Možná bych se třeba jen svezl. Je to sranda,“ pochvaluje si hoch.

Časově i fyzicky náročná jízda si na trati vybírá svou daň. A to na zdraví hned několika závodníků. „Někteří již odpadli. Byla tady už nějaká srážka a hned dvě zlomené nohy. Jeden účastník dokonce musel na operaci, budou mu to šroubovat. No a potom klasicky nějaké odřeniny, výrony, potrhané vazy a podobně. Vždyť jsou to blázni,“ usmívá se jeden z přihlížejících záchranářů.

Zatímco loni podle organizátora Davida Hlavatého dorazilo do Pánova zhruba dva a půl tisíce přihlížejících, letošní návštěvnost bude zřejmě vyšší. Jedním z důvodů může být i fakt, že výtěžek ze čtvrtého ročníku akce poputuje lidem z Pánova, které červnové tornádo připravilo o domovy. „Částečně i z tohoto důvodu jsme sem s rodinou přijeli. Jsme z Ratíškovic, tornádo se nám vyhnulo jako zázrakem. Jsme za to vděční. A tak chceme trošku pomoct, a zároveň se i se synkem pobavit,“ přibližuje kupříkladu Ivan Dohnálek.

Do Pánova postupně přijíždějí také auta a motocykly, které se zúčastnily tradičního Veteranfestu ve Slavkově u Brna. Svoje závodící kamarády sem přijeli na motocyklech Jawa 50 Pionýr podpořit také přátelé Roman Mahdal, Ivo Blaha a Michal Horák. „Jeli jsme sem dvě hodiny. Ještě jsme stavěli u kámoše v Kyjově, protože se mu zlomila řadící páka,“ vypráví Mahdal.

Na strojích, na kterých do Pánova dorazili, jezdí už asi tři roky. „Motorky máme buď poděděné, od dědečka, nebo třeba odkoupené za pětistovku od jednoho pána. Proč jsme se rozhodli, že na nich budeme jezdit? Baví nás to a líbí se nám to,“ usmívá se Mahdal, který pochází z Hluku u Uherského Hradiště.

Před týdnem se s dalšími nadšenci z Česka a Slovenska vrátil z dvaadvacetidenního putování do Řecka. „My jsme jeli na Pionýrech, a jeden kamarád dokonce na Babettě. Průměrně jsme ujeli tak padesát kilometrů za hodinu. U moře jsme nakonec strávili jen asi tři dny. Pokazila se nám totiž převodovka, tak jsme museli na pláži rozdělávat motor,“ popisuje svoje zážitky z neuvěřitelné cesty mladý motocyklista.

Spolu s dalšími kolegy a milovníky veteránů stojí v části trati, kterou organizátoři nakonec na závod nevyužili. „Plánovali jsme, že letos rozšíříme dráhu právě o toto cvičiště. Ovšem stavební firmy, které to pro nás měly dělat, nám odřekly po tornádu. Bylo zkrátka potřeba pomáhat jinde, což je naprosto pochopitelné,“ zdůvodňuje Hlavatý.

Pokud by příští rok přeci jen ke zvětšení trati došlo, mohlo by se na trati utkat mezi pětapadesáti až pětašedesáti týmy závodníků. Piráty krajnic, Bastardy, Neandrtálce, Leštěný laufy Bárzjaký mopeďáky, Londýnské Anděly, Pánov team a další mužstva by se tak mohla rozrůst až na celkový počet čtyř stovek jezdců.

„Máme čtyři soutěžní kategorie. Minimální počet jezdců v každém týmu jsou dva. Maximálně se pak může střídat sedm borců. Nejdelší doba, jakou na jeden zátah na trati mohou strávit, je pětačtyřicet minut. Jízda je to totiž opravdu náročná. Jsou zde týmy, které mají Babetty vyšperkované, třeba i s kotoučovými brzdami a vyladěnými motory. Ty se zúčastňují pravidelně nejrůznějších soutěží. Jsou zde ale také jezdci, kteří jen vytáhli stroje ze stodoly, oprášili je a vyrazili se pobavit. Je tedy třeba brát ohled na fyzičku,“ vysvětluje organizátor.