Neváhala a brzy se proto zapojila do protestů proti uzavření hranic. „Tehdy nám bez nějakého upozornění naráz během dvou, tří hodin uzavřeli hranice. Vůbec nebrali v potaz, že máme na druhé straně práci, rodiny a že v pohraničí žijeme naše životy. Najednou jsme zůstali bez kontaktů pracovních i rodinných,“ zavzpomínala mladá žena.

Teprve po protestech, o které se zajímal tisk a televize, se situace podle ní trochu odblokovala. A po testování a potvrzení o zaměstnání u sousedů mohli vyrazit na druhou stranu hranice aspoň do práce. „Možná to tehdy trochu pomohlo k tomu, abychom se mohli dostat do práce a také policisté byli pak benevolentnější. Předtím to bylo hodně bezohledné. Na jedné straně hranic stáli staří rodiče a na druhé jejich děti. Prarodičům ukazovaly vnoučata. Přiblížit je k sobě ale nenechali,“ sdílí své zážitky z poslední tří let Mikulková.

Tehdy ještě pracovala jako zdravotní sestra ve skalické ambulanci. Tam ale během pandemie skončila. „Odešla jsem z práce na Slovensku, a to kvůli tomu, jak bylo náročné všechno to vyřizování, k tomu neustále testování. Navíc psychicky nepříjemné byly i kontroly na hranicích, které hlídali i se samopaly. Rozhodla jsem se odejít a pracovat v České republice. K podobnému kroku se u nás v Sudoměřicích odhodlaly desítky lidí, chlapi i ženské,“ přiblížila Mikulková, která před pandemií dojížděla za prací do nejbližšího města, slovenské Skalice, každý den. Jak připomněla, při první covidové vlně například někteří muži bydleli kvůli práci u rodičů ve Skalici a jejich ženy byly s dětmi doma v Sudoměřicích. „Žili odděleně, protože se to jinak udělat nedalo,“ podotýká mladá žena.

Na dvě stě padesát Čechů a Slováků se sešlo na hranici Sudoměřice - Skalica. Protestovali za znovuotevření hranic a podepisovali také petici.
Pusťte mne k babičce, křičeli na hranicích ve shodě Češi i Slováci

Poukázala také na to, že hranice se uzavřely hned několikrát. Naposled pak brzy po nástupu bývalého slovenského premiéra Igora Matoviče. „Nikdo na nás nebral ohled. Chápu, že byla pandemie a byl tady vir, který zabil spoustu lidí, ale byla tady kolem něj také spousta manipulace. Hlavně se výrazně zpřetrhaly a přerušily sociální vazby. Přitom v jedné republice se lidé setkávali a po otestování se rodiny i sešly. Ale tady u nás zůstávali lidé uzavření, bez kontaktů a hlavně bez těch sociálních. Zpřetrhaly se a přerušily sociální vazby,“ myslí si Mikulková.

Podle ní tehdejší situace nejhůře dopadala na důchodce. „Jako mladí jsme se díky sociálním sítím a mobilům dokázali nějak zkontaktovat, ale pro starší lidi v přestárlé dědině to bylo šílené. Pětasedmdesátiletému člověku se velice těžko vysvětlovalo, že nemůže vidět své vnoučky, svou dceru nebo syna. Byla to hrozná doba, hrozná situace a do toho jste nemohli navštívit ani svou rodinu, to byla katastrofa. Zaplaťpánbůh, že covid odešel,“ dodává žena ze Sudoměřic.