„Musím říct, že někde jsou stezky pro cyklisty opravdu šílené. Například část stezky mezi Lužákem a Mikulčicemi je opravdu jen klasická rozbitá polňačka,“ posteskla si jedna z cyklistek, která si nepřála uvést své jméno.
Právě tato cyklostezka spadá pod Moravské vinařské stezky, o jejichž značení se stará Nadace Partnerství. Údržbu na těchto stezkách mají ale většinou na starosti obce, na jejichž katastru cesta pro kolaře leží. V tomto případě jsou to Lužice. „Zájem o údržbu bychom samozřejmě měli, ale nemáme žádné volné peníze. Před časem jsme opravili asi sto padesát metrů cesty, což vydrželo jenom rok. A zacpat díry sutí? To budou akorát cyklisti naříkat, že mají defekt,“ řekl starosta Lužic Jaroslav Kreml.
Prašné cesty s výmoly však nejsou jedinou lahůdkou, kterou musí výletníci na kole v regionu překonat. Například cyklostezku mezi Strážnicí a Rohatcem pokrývá na poměrně dlouhém úseku půl metru vysoká tráva. Pozemky, po kterých většina cyklistů jezdí, přestože stezka místy nevede, patří Povodí Moravy. „Kvůli povodním v květnu a červnu byla hráz podmáčená a nebylo možné dělat úpravy, například kosení trávy,“ zdůvodnila mluvčí společnosti Eva Grodová, která doplnila, že se Povodí o travnaté plochy stará dvakrát do roka.
Ideální není ani značení některých cest. Pokud se stezka dělí do dvou cest, je někdy velký kumšt najít další značku. O značení tras se přitom starají dvě organizace. Tou první je už zmíněná Nadace Partnerství, tou druhou pak Klub českých turistů.
„Vinařské stezky jsou ty, které značí logo sklepního žůdra. Může být označena i číslem. Pak existují ještě cyklotrasy, které značí Klub českých turistů. Tyto trasy jsou značeny pouze číslem,“ vysvětlil Jan Grombíř z Nadace Partnerství. Podle něj je zásadní rozdíl mezi oběma organizacemi v tom, že zatímco Nadace Partnerství má svého manažera, který se o cyklotrasy stará, Klub českých turistů pracuje systémem dobrovolníků.
U některých cyklostezek a cyklotras je důležitá především bezpečnost.
Okolo Hodonína by uvítala velká řada cyklistů bezpečné stezky na všechny směry, tedy jak na Lužice či Rohatec, tak i na Ratíškovice, která je asi nejnebezpečnější cestou z Hodonína a absolvovat ji se rozhodnou jen ti nejodvážnější. „Máme podanou žádost na cyklistickou stezku Lužice-Hodonín, která je pro nás silně aktuální.
Máme zpracovanou projektovou dokumentaci, do které jsme vložili tři sta čtyřicet tisíc korun. Zatím jsme nebyli vyslyšeni,“ vzkázal lidem starosta Lužic Kreml. Podobně je na tom i Rohatec, který se nyní snaží vykoupit pozemky mezi Hodonínem a Rohatcem. Podle tamního starosty Miroslava Králíka je to ale běh na dlouhou trať. „Za rok se nám podařilo vykoupit asi jen třicet procent pozemků,“ uvedl Králík.
Najdou se ale i kvalitní a udržované trasy. V posledních letech se na ně zaměřil například Mikroregion Strážnicko. Tomu zatím chybí především vytvoření cesty mezi Strážnicí a Vnorovy. Tamní úsek silnice je poměrně nebezpečný a v minulém roce na něm dokonce přišel jeden cyklista o život.
