Po druhé světové válce postavili nové chlévy a stodolu. Na nátlak komunistů ale podepsali převod majetku do zemědělského družstva.

„Přijeli tři chlapi a tvrdili, že když to otec nepodepíše, že nás vystěhují,“ vzpomíná si šardická rodačka. Z té doby si hodně věcí pamatuje, i když byla ještě mladé děvče. „Byli to takoví tři nebojácní. Chodili k nám i v noci,“ vzpomíná si ještě. Známí rodině fandili. „Vydržte. Jak podepíše jeden, poveze se to dál,“ říkali.

Hrozba vystěhování ale byla pro pár sedláků moc. Bydleli s nimi staří rodiče a tři děti. Proto podepsali. Chtěli ale, aby mladá Miloslava mohla jít pracovat jinam než do družstva. Její bratr byl ještě malý, starší sestra už studovala.

Miloslavu sice do školy nepustili, ale mohla jít pracovat do dolů. Komunisté ji tam ale nenechali ani rok a špacírovala jako šestnáctiletá zpátky do družstva v Šardicích. Až v šedesátých letech na přímluvu ekonoma družstva, vyhnaného na periferii země jako „Baťovce“, mohla vystudovat dálkově střední ekonomickou školu.

Po revoluci si myslela, že majetek rodičů snadno získá zpět, dostala ale jen půdu. Od té doby se soudí, stejně jako další potomci sedláků z vesnice. Zkusila už kontaktovat snad každého, kdo má vliv. Psala Klausovi jako ministrovi financí i tehdejšímu prezidentovi Havlovi. Kontaktovala vlivné lidi z regionu, jako byli exministři Zemanovy vlády, Fencl či Grulich. Někteří jí dokonce opakovaně slíbili pomoc, ale nepomohli.

Během let se dozvěděla, že za vlády Miloše Zemana byly dokonce podobné kauzy na policii i soudech vnitřním příkazem dávané „k ledu“. Policisté, kteří jí chtěli novým vyšetřením věci pomoci, pomoct nemohli. Jako náhodou jim byl případ odebraný, některé „náhle“ přeložili. Strávila dva dny v parlamentu, kde svůj problém vyprávěla každému poslanci, kterého potkala na chodbě. Rozsudek, který přikazuje bývalému družstvu jí zpět vydat majetek, poslala i do Štrasburku. Soudní stání jsou stále odkládána, pořád se na něco čeká. Stání minulého týdne bylo odložené kvůli smrti jednoho ze skupiny žalujících. První se musí vyřídit pozůstalost, pak může vše pokračovat.

„Kdyby aspoň slíbili, že po vyřízení pozůstalosti bude ihned soud pokračovat, ale to ne. Další jednání svolají za rok nebo za dva. Naše soudy to schválně řeší tak, aby se to táhlo co nejdéle,“ myslí si. Rozhodně svůj boj ale nemíní vzdát.