„Poslední tři roky děláme akci trochu jinak. Menší děti nevydrží dlouho sedět, tak jsme se rozhodli, že připravíme program interaktivnější. Letos jsem se navíc prvně ujal postavy ponocného a děti si k sobě vždy svolám, abych jim pověděl něco z vánočních tradic," popisuje změny posledních let etnograf Masarykova muzea Tomáš Gronský.

„Ujaly se také dobové pohlednice, které se pomalu vytrácejí. Na nich dětem ukazujeme, že Vánoce byly spojené jak se světskými motivy, jako jsou sáňkování, bruslení nebo stavění sněhuláků, tak také s těmi náboženskými, jako je stromek, ryba nebo zvyky. Některé z nich jim zde ukazujeme," dodává Gronský.

Po něm se slova ujímá Jaroslav Kolaja. V muzeu odlévá olovo, ze kterého věští, jaký bude nadcházející rok. „Lidé se při odlévání ptali na to, co nový rok přinese, jestli budou zdraví nebo třeba jestli se dívky vdají. Nejčastěji odlévali dospělí, dědečci či babičky. A to kvůli bezpečnosti, protože olovo má při tavení tři sta dvacet stupňů," vysvětluje Kolaja.

Bohyně z Žítkové

Nevěštilo se ale jen z olova. V Žítkové, v oblasti Kopanic, žily bohyně, které celoročně věštívaly ze včelího vosku. I jejich ukázky má Strážničan Kolaja na stole. Děti nešetří fantazii a nahlas říkají, co v odlitcích vidí.

Jiné mezitím zdobí perníčky. „Můžeme je sníst?" ptá se asi pětiletá dívenka. Už měla dva, ale do pusy si dává další. „S maminkou už jsme pekly, ale ještě budeme," přiznává šestiletá Agáta Grauzľová. Do muzea přišla spolu s ostatními dětmi z místní Mateřské školy Vrchlického. „Na program do muzea chodíme každý rok. Líbí se nám, že děti si mohou různé věci vyzkoušeti to, že se dozví, jak Vánoce dřív vypadaly," říká pedagožka Věra Veselá.

A dodává, že v předvánočním duchu se ve školce ponesou i další dny. „Chystáme se péct perníčky. Maminky nám připraví těsto a děti budou vykrajovat a zdobit. Je to výborné na rozvíjení motoriky. Takže co si zde vyzkouší, zúročí o pár dní později," doplňuje Veselá.

Plno je také kolem stolku drátenice Vlasty Mrázové. Zatímco dnes měděným drátkem zdobí například kamínky, šnečí ulity nebo z drátků vyrábí zvonečky, v minulosti se dráty užily hlavně v kuchyni.

„K nám chodili dráteníci hlavně ze Slovenska, odkud i tato tradice pochází. Zanikla ale po druhé světové válce. Dráteníci byli ti nejchudší lidé, kteří si opravou kastrolů přivydělávali. Hrnce byly drahé, aby se hospodyním nerozbily, opravovali jim je právě dráteníci," vysvětluje Vlasta Mrázová.

Zvídavé oči malých návštěvníků ale mezitím začaly pozorovat šikovné ruce Ludmily Holkové. Už třicet let vyrábí figurky z kukuřičného šústí. A děti se zatajeným dechem obdivují betlém i malé andělíčky.