Touha po penězích přivedla na scestí, a i do hrobu mnoho lidí. Doba to byla divná a vliv měla na spoustu lidí, kteří si často neděli rady s nově nabytou svobodou. Existenční problémy, touho po penězích a majetku doháněla některé lidi k šílenství.

Naprosto šílený musel být například Jan Uhljar, který má na svědomí jednu z nejbrutálnější vražd té doby. V dubnu 1998 dostal u Krajského soudu v Brně doživotí za brutální dvojnásobnou vraždu své manželky a tříletého syna.

„Za to, co tenhle člověk své rodině udělal, by si zasloužil trest smrti,“ vyjádřil své pocity i po tolika letech brněnský policista Zdeněk Krejčí.

Trolejbus Škoda Tr25 absolvuje v neděli svou rozlučkovou jízdu, protože tento typ vozu dopravní podnik po 14 letech vyřazuje z provozu. Postupně objíždí všechny brněnské linky s trolejemi.
Rozlučková jízda Brnem: trolejbus 25Tr čeká po čtrnácti letech vyřazení

Podle soudu Uhljar manželku ubodal padesáti ranami kuchyňským nožem, syna sedmi ranami kladivem a šesti ranami nožem.

„Jan Uhljar mohl být venku normální chlapík, který chodí do práce, večer do hospody, ale když jsem proti němu seděl v chladné místnosti mírovské pevnosti – nebylo mi ho líto,“ napsal ve své knize Doživotí z roku 2007 Luboš Xaver Veselý.

Uhljar těžko pochopitelný čin spáchal kvůli tomu, že se s ním chtěla žena rozejít. Na otázku Veselého, proč zabil i syna, Uhljar v knize odpověděl: „(dlouze mlčí) já to taky neumím pochopit…co ti mám na to říct?“

Uhljar se v knižním rozhovoru zamyslel i nad trestem smrti. „Když budu mluvit jen za sebe, tak bych byl radši pro trest smrti než pro doživotí, a to ze dvou důvodů: Nikdy jsem neměl rád komunisty, ale v tomhle směru byli humánnější. Komunisti člověka napřed usmrtili, než ho pohřbili, dneska vás tady pohřbívají zaživa, a ještě si myslí, že doživotí je menší trest. Když člověk dostane doživotí a žije tak, jak tady žijeme my, bylo by mu líp na druhém břehu. Lidi venku vůbec netuší, co to tady obnáší,“ řekl Uhljar Veselému.

Čtrnáct neobjasněných případů

Na jižní Moravě se od roku 1990 do roku 1999 stalo 355 vražd, včetně pokusů o vraždu. Většinu z nich se podařilo kriminalistům objasnit. Deníku ale zjistil, že jich asi čtrnáct zůstává neobjasněno.

„Je těžké říci, na kolik z těchto případů se už vztahuje dvacetiletá promlčecí lhůta, která ale byla loni prodloužena na třicet let. Vždy záleží na konkrétním případu a dalších mnoha okolnostech. Některé už mohou být promlčené, ale další třeba ještě ne,“ naznačil policista Krejčí.

Tento text vydává Deník v souvislosti s vysíláním seriálu České televize Devadesátky. Je součástí série článků, které vydáváme vždy v neděli odpoledne. Na regionálních webech Deníku se můžete těšit na souhrn nejvýznamnějších kauz devadesátých let v regionech, rozhovory s vyšetřovateli i investigativními novináři, ale také herci či tvůrci seriálu.

Podle policisty by jim i po letech mohla být veřejnost nápomocna minimálně ve dvou neobjasněných případech vražd z poloviny 90. let a začátku tisíciletí v Brně.

V květnu roku 1996 narazila brzo ráno náhodná chodkyně v parku Karolíny Světlé v Brně u autobusové zastávky na mrtvolu muže, přivázaného ke stromu.

„Měl pásky na rukou a na hlavě tak pevně svázané, že se nemohl hýbat. V ústech měl roubík. Příčinou smrti bylo udušení kvůli ucpání dýchacích cest. Oběť se zabývala směnou peněz, což bylo v té době nelegální. Byl zachycen popis dvou podezřelých osob, ale ten už dnes nikomu po tolika letech nic neřekne, to je jasné,“ popsal Deníku okolnosti nálezu mrtvoly Krejčí.

Podle policisty by se ale po letech mohl stále najít někdo, kdo by si na něco důležité v této souvislosti mohl vzpomenout.

„Šlo o poměrně frekventovanou část Brna a park byl volně přístupný všem. Neobvyklý byl i způsob provedení vraždy,“ připomněl policista.

Kriminalisté se tehdy snažili zjistit co nejvíce informací, ale k pachateli či pachatelům je to dosud nepřivedlo.

Loupežná vražda sběratele obrazů

Druhý dosud neobjasněný případ vraždy, se stal v roce 2000. V září byl v jednom z brněnských rodinných domků nalezen zavražděný majitel nemovitosti a také sběratel obrazů. Z jeho domu tehdy zmizela tři cenná díla od Vladimíra Stříbrného a Jana Slavíčka. Oba z první poloviny 20. století.

Oběť, starší muž byl svázán a také on udušen. Uvnitř domu byl nepořádek svědčící o loupeži. Kriminalistům se podařilo zjistit, že z domu zmizel obraz s aktem dívky z let 1925 – 35 od Stříbrného a od Slavíčka olej na plátně s názvem Krajina – pohled do údolí. Druhý Slavíčkův obraz zachycoval zátiší s ovocem. Všechny obrazy měly tvar obdélníku.

„Stále nevíme, kde obrazy skončily. Třeba si někdo na něco po letech vzpomene, ocenili bychom to,“ nabádá případné svědky Krejčí.

Lidé, kteří by mohli kriminalistům pomoci a mají informace důležité pro objasnění obou dosud nevyřešených případů, mají stále možnost zavolat na tísňovou linku 158.

„Naší snahou je vždy dotáhnout případy až do jejich objasnění, i kdyby to mělo být po mnoha letech. Je důležité vědět, kdo má čin na svědomí, přestože se může vyhnout trestu kvůli promlčení,“ vysvětlil Zdeněk Krejčí.