„Se Zdeňkem je to veselejší a zábavnější," říká o společné výstavě Jiří Hiršl, který do Vracova přivezl starší barevné obrazy a nejnovější vtipy, jež pravidelně publikuje v týdeníku Slovácko.
Některá Janasova poezie na výstavě pochází dokonce z dob jeho básnických začátků. „V pubertě jsem potřeboval zklidnit," vzpomíná, jak v šedesátých letech začal psát a jak mu vyšlo i několik textů v časopise Československý voják. Pak v pětasedmdesátém vydal i vlastní sbírku. Jak přiznal, s údivem zjišťuje, že texty se hodí i pro dnešní svět, jako by předvídal dobu. „Kdysi mi v Rovnosti vyšla krátká básnička, ve které jsem použil červenou, bílou a modrou barvu. Končila slovy, že v modré jdou za nadějí. Tehdy to byla reakce na ruskou okupaci, teď se to dá brát jako reakce na celospolečenskou situaci, že národ jde za tou nadějí pořád," přirovnává Janas.
Jiřího přivedl k malování v dětství otec, který pracoval v propagaci a rovněž kreslil. „Když jsem se v dospělosti přestěhoval z Ostravy do Hodonína, začal jsem posílat kresby do novin, aby známí v Ostravě viděli, že žiji a že něco dělám," vzpomíná na své začátky Hiršl s humorem sobě vlastním.
Právě jeho specifický humor, jenž vtiskl i do malby na průčelí vinného sklepa v sídle Nadace Chamartín, zaujal i jejího programového šéfa Pavla Petrželu.
„Chtěl jsem poznat malíře, který tak přesně vystihl atmosféru, jež se později u sklepa mnohokrát odehrála," přibližuje Petržela, jak dostal nápad pozvat Hiršla do Vracova. Janase poznal až při instalaci výstavy. „Je to zvláštní osobnost, kus bohéma a puntičkáře, což se vlastně vylučuje, ale v něm zároveň spojuje," popisuje. Jeho texty už si představuje přednášené zkušeným recitátorem při jednom z literárních večerů, které chce v centru nadace pořádat.
Plánuje i výstavu Jiřího Hiršla a umělce Jiřího Lukeše z Dubňan. A Zdeněk Janas u toho podle kamaráda Jirky nesmí chybět. „Přinutí mě to udělat něco nového, protože Zdeněk je pilný a pořád píše. Zdeněk napíše texty a já k nim něco nakreslím," plánuje Hiršl další výstavu.
