„Nápad navštívit Hodonín jsem dostal ve chvíli, kdy jsem začal pátrat, odkud vlastně pochází moje rodina ze strany otce, a když jsem začal sestavovat rodokmen," přiblížil důvody cesty na Slovácko Jan Kočiš, který v současnosti žije na Ždársku.

Tato možnost se mu naskytla právě letos. „Rozhodli jsme se s mojí ženou a našimi dvěma dětmi strávit dovolenou na Pálavě. Přitom jsme naplánovali jeden výlet do Hodonína a okolí," pokračoval prapředek hodonínského starosty.

Ten tak s rodinou navštívil kromě radnice i hřbitov a zoologickou zahradu. „Moc se nám tady líbilo, ale vzhledem k počasí a únavě dětí, které mají čtyři a jeden rok, jsme toho bohužel víc nestihli. Určitě ale nešlo o naší poslední návštěvu Hodonína," ujistil Jan Kočiš.

Toho velice zaujala obrazová galerie na radnici, kde našel i svého pradědu Josefa. „Z obrazů jsem měl respekt, byly velmi působivé. Pradědu jsem totiž nezažil. Vím jen to, co je o něm napsané v pamětech. Pamatuji si až dědu, Pravoslava Kočiše, který zemřel v roce 2003. Bohužel jsem se tehdy o historii nebo rodokmen naší rodiny ještě nezajímal," posteskl si návštěvník Hodonína.

Rodinné paměti zpracoval právě Janův dědeček Pravoslav, který se narodil těsně před první světovou válkou, v červnu 1914. Píše v nich o osudech redaktora a v letech 1945 až 1948 starosty Hodonína Josefa Kočiše.

Ty byly opravdu pohnuté. Otec mu totiž zemřel, když bylo malému Josefovi teprve dvanáct let. „Zanechal svého ševcovského povolání a posléze dělal polního hlídače, což se mu stalo osudným. Jednou při nějaké obchůzce ho totiž zastihla velká bouře, před kterou sice prchal, ale přeci jen hodně zmokl. Nakonec se někde schoval, kde přechladl a onemocněl na zápal plic, na který zemřel," popsal nešťastný dědečkův konec Pravoslav Kočiš.

Podobně skončila i Josefova matka Amálie, dělnice hodonínské tabákové továrny. Zemřela, když synovi bylo šest. Po její smrti ho, jeho dva bratry a další tři nevlastní sourozence živila nevlastní matka. „Od čtrnácti let jsem se živil na studiích z hodin a o prázdninách jsem pracoval," vzpomínal pozdější starosta, který už v devatenácti letech vstoupil do sociální demokracie. Vojenskou službu pak strávil v Tyrolích.

Jakmile po příchodu na ruskou frontu dezertoval, tak se postupně přibližoval k levici sociální demokracie a po listopadové revoluci se dal plně k rudým.

Domů se vrátil až v roce 1921 a nastoupil na místo redaktora, tehdy obdeníku Slovácko v Hodoníně. Tam působil až do zastavení vydávání listu v roce 1933. Později se stal náměstkem hodonínského starosty. „Za okupace jsem se živil vyučováním matematiky a geometrie. Gestapo mě podrobovalo prohlídkám a společně s ostatními soudruhy mě hlídalo a sledovalo. Z příkazu strany jsem organizoval ilegální národní výbor," zavzpomínal Josef Kočiš. Ten se stal po osvobození předsedou Městského národního výboru, tedy starostou. Poté se dostal na kraj do Gottwaldova (dnes Zlína). V roce 1951 přesídlil na ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Tam také v roce 1967 zemřel.