Je to tehdy, když nemůžu zaparkovat auto u lesa, kam jezdím venčit psa. Jelikož ho ale venčím často, většinou to zjistím ještě o pár dní dříve. To při venčení narazím na místo, kde se na mě smějí hříbky hned u cesty. Pak už zbývá jen jediné, vyrazit rychle něco posbírat, protože v následujících dnech je plný les cizích lidí. Pak už mě houbaření ani nebaví, když na každém metru musím někomu vyhýbat.