„Ještě jsem ji nakrmila, uložila do postele a šla pro pití. Když jsem se po chvíli vrátila, už nežila. Usnula o tři čtvrtě na jednu,“ popsala poslední okamžiky předlouhého života Márie Koláčkové její snacha Zdeňka Koláčková. Ta se o tchyni, se kterou žila čtyřicet let ve společné domácnosti, do poslední chvíle pečlivě starala. „Je to teď takové kruté, když přijdu a postel je prázdná. Ale zase kdyby se měla trápit, je to tak pro ni lepší,“ říká smířeně.

Stošestileté ženě se totiž v poslední době zle dýchalo. „Podle doktorky měla už špatný krevní oběh a kosti chatrné. Už moc nemluvila a nemohla se ani pořádně najíst,“ přiblížila snacha potíže stařenky. Na tu jí zůstanou ale jen ty nejhezčí vzpomínky. Ty si uchová v paměti i rohatecký starosta Miroslav Králík. „Pořád ji vidím takovou veselou a usměvavou. Byla to opravdová studnice vzpomínek, co nám vyprávěla ze svého života,“ říká starosta. Jen ta poslední věta – Za rok naschle – se kterou se s ním stařenka v září při oslavě narozenin loučila, už se nenaplní.

S Márií Koláčkovou se život moc nemazlil. Když ji matka ve čtyřech letech dalanevlastnímu bratrovi, rodinné lásky si neužila. Opatrovník holdoval alkoholu a pro ránu nešel daleko. Možná i proto se Mária o deset vlastních dětí starala, jak jen uměla nejlépe. „Ničeho jsem se nebála,“ říkala ještě nedávno žena, díky které dnes po světě chodí kromě jejich dětí i šestadvacet vnuků, pětačtyřicet pravnuků a deset prapravnoučat. Dětství a mládí pak prožila v Ratíškovicích. Nejdříve sloužila u sedláků, později pracovala v cihelně. „Zažila jsem dobré i zlé,“ vzpomínala při oslavě 106. narozenin.

Rozloučení s Máriou Koláčkovou se uskuteční ve čtvrtek ve 14.00 v rohateckém kostele.