Návštěvníci se seznamují hlavně s oslavou úspěšné sklizně obilí. „Hospodský, hospodský, hospodský,“ ozývá se z jedné z chalup, kde pětice mužů mlátí cepy obilí. O chaloupku dál zase vyrábí povřísla, která se používala ke svazování snopů. Nechybí ani ukázka samotné sklizně obilí.

Lidé ale nahlížejí pod ruce i řemeslníkům, strýčkům a tetičkám. Sledují třeba mladou ženu, která mele obilí na ručním kamenném mlýnci. „Jde to ale opravdu ztěžka,“ směje se a pobízí přihlížející k vyzkoušení.

Po cestě areálem dále lidé míjí i chaloupku, ze které se line vůně čerstvě upečených buchet nebo kvašáků. „Okurky jsou naložené ve slaném láku, ve kterém je křenové listí, listy ovocných stromů a vinohradu, kopr a sůl,“ popisuje žena recept a pobízí návštěvníky k ochutnávce. V další světničce se zase stlouká čerstvé máslo v máselnici. „Je super, že se tyto činnosti pořád uchovávají pro budoucí generace,“ pochvaluje program návštěvnice Dagmar Jasná, která do Strážnice přijela z Brna. „Jsme tu dva dny a moc se nám tu líbí,“ přidává pochvalné slovo její kamarádka ze Vsetína, Barbora Kučeriaková.

Tradičních činností a zvyků je ale k vidění mnohem více. Lidí přihlíží zdobení perníčků, pletení dožínkového věnce nebo výrobě ošatek. Obdivují také tkadlenu, která tká plátno na ručním stavu. „Zručnější tkalci dokázali vyrobit i náročnou texturu, jakou je třeba činovať, která je rozšířená na Horňácku,“ vypráví návštěvníkům tkadlena, zatímco prohazuje člunek.