„Myšlenka setkání vznikla překvapivě na pohřbech, když nám odcházeli bývalí spolupracovníci jeden za druhým. Tak jsme si řekli: Hrome, jaksi nás rychle ubývá. My, zbývající bychom se měli začít scházet, popovídat si a zavzpomínat," přiblížil myšlenku hornických setkání v Dubňanech bývalý oblíbený ředitel dubňanského Dolu Máj II. a současný předseda Hornického občanského sdružení lignitového revíru Miloš Kalina.

Na dlouholetou hornickou tradici navázali dubňanští havíři v roce 2006. „Nebylo to ještě oficiální s organizační formou, proto jsme poté založili Hornické občanské sdružení. Účast bývá kolem dvou set padesáti lidí. Většina je asi z Dubňan, ale jsou tady i lidé ze Šardicka, Hovoranska a někdy i Blatnice či Veselí nad Moravou," přiblížil rozsah setkání Kalina.

Jeho nejvzdálenějším účastníkem byl Jiří Jež z uranové bašty – Dolní Rožínky a zřejmě nejstarším pětaosmdesátiletý dubňanský kovář Jaroslav Hoch. Bývalí kolegé se poznají i po letech. „Vizuálně se známe všichni, ale když jsme se dvacet let neviděli, tak si pak nemůžu vzpomenout, jak se dotyčný jmenuje. Že je Franta, Laďa či Josef vím, ale nad příjmením zapřemýšlím," popsal některá setkání místopředseda sdružení Josef Kouřil. Ten začínal na pomocných provozech v Ratíškovicích v roce 1972 a v hornictví skončil až v roce 2009.

Podle Kaliny se většinou vzpomíná na zážitky z podzemí. „Většinou jde o humorné historky, i když to v podzemí bývalo složité, někdy i nebezpečné," podotkl Kalina, který v provozu strávil dvacet let.

Konec dubňanského hornictví je spojený s Dolem Máj II. Tam se vytěžil poslední lignit v roce 1994.