Městská společnost jej i tak doposud pronajímá. „Objekt se měl restituovat v devadesátých letech, jenže se nepodařilo dohledat vlastníky. Tak nám zůstal ve správě,“ řekla jednatelka Městské bytové správy Hodonín Jana Bimková.

Dům na hlavní hodonínské třídě pak správa i rekonstruovala. „Byl totiž neobyvatelný. Jelikož jsme jej opravovali i pronajímali, tak zřejmě dojde k vyúčtování se státem,“ předpokládá jednatelka.

Státu se podařilo v posledních měsících vlastnictví po obětech holocaustu, kterými byli otec a jeho tři dospělé děti, částečně vyřešit. Nyní je tak pánem v polovině nemovitosti. „V současné době se vybírá znalec za účelem stanovení ceny nájmů a následně vyčíslení bezdůvodného obohacení,“ upozornil v úterý mluvčí Úřadu po zastupování státu ve věcech majetkových Radek Ležatka.

Zároveň dodal, že ihned poté se zadá zpracování znaleckého posudku. „Následně budou stávající uživatelé vyzváni k vydání bezdůvodného obohacení z titulu užívání nemovitosti bez právního důvodu zatím ve výši odpovídající spoluvlastnickému podílu státu,“ nastínil postup republikového úřadu Ležatka.

O osudu majetku po zavražděných hodonínských Židech se jednalo sice už po osvobození v roce 1945. Nevyřešily se ale všechny případy. „Pokud se přihlásil potomek nebo příbuzný, tak následovalo klasické dědické řízení. Navíc se napadaly se i pochybné, například Němci za války vynucené koupě židovského majetku,“ připomněla ředitelka okresního archivu Galina Rucká s tím, že pokud se nikdo o nemovitost nepřihlásil, obvykle pak propadla československému státu.

Dům číslo 371 v Hodoníně na Národní třídě, kde žily oběti holocaustu.

Z několika stovek hodonínských Židů se ale domů po holocaustu vrátila jen hrstka. „Z jednoho dokumentu víme jen to, že se po druhé světové válce vrátilo do Hodonína čtrnáct osob židovského vyznání,“ doplnila historička.