Manželé z Mikulčic na Hodonínsku nyní bydlí na ubytovně a své věci mají uložené u známých nebo v tamní škole, kde žena před nedávnem pracovala. V demolovaném domě žili s dvěma mladšími syny, andulkami, kočkami a psem. „Zvířata skončila v útulku, nechali jsme si jen pejska. Přes noc zůstává v kleci po andulkách, protože na ubytovně být nesmí,“ hladí žena malého křížence.
Stejně jako u dalších lidí po tornádu, je pes i u těchto manželů důležité pojítko s domovem. Psychologové si vyslechli příběh manželů postižených přírodní katastrofou a pomohli jim zklidnit celou situaci a sdíleli s nimi náročné chvíle. Navíc ověřili i informace o peněžní podpoře z Charity.
Každý den navštěvuje potřebné přímo v tornádem zasažených obcích šest charitních psychologů a krizových interventů. „Hlavním úkolem dvoučlenných týmů je poskytnout akutní psychologickou pomoc lidem v Mikulčicích, Lužicích a v hodonínském Pánově. Odborníci navazují na práci krizových specialistů hasičského záchranného sboru a nově aktivně vyhledávají ty, kteří přihlíží demolici svého domu. Průběžně také vytipovávají jednotlivce, kteří potřebují dlouhodobější psychologickou péči,“ uvádí ředitel brněnské diecézní charity Oldřich Haičman.
Služba každého týmu v postižených obcích trvá vždy tři dny, po kterých je vystřídá další skupina. Denně uskuteční až patnáct setkání s lidmi v nesmírně obtížné životní situaci. „Většina oslovených měla potřebu mluvit o tom, co prožívali přímo při tornádu, o jejich strachu, o jejich domě, jak dlouho v něm žili, o co přišli, co se podařilo zachránit,“ vysvětluje členka krizového týmu Charity Vladěna Jarůšková z Blanska.
Podle psychologů je právě demolice domu mimořádně náročná situace. „Demolice přijímali špatně hlavně starší lidé, kteří žili v domě desítky let. Někteří starší lidé ztrácí motivaci poničený dům znovu obnovovat, protože jim ubývají psychické i fyzické síly. Obtížné to je ale i pro mladší ročníky, kteří přišli o právě zrekonstruovaný nebo nově postavený dům. Našli se i lidé, kteří zatím neměli odvahu se na svůj dům jít podívat. Těm jsme nabízeli naši pomoc, aby na to nebyli sami,“ doplňuje Jarůšková.
