Aktuálně k volbám do Evropského parlamentu: www.denik.cz/eurovolby

Smát se nebo plakat? Nad obvyklým volebním evergreenem se komisaři spíše smějí. Opakuje se každé volby a stává se jakýmsi zvykem, který ani jedna ze stran nechce porušit. Voliči se neustále ptají. Komisaři odpovídají stále to samé, protože zalepená obálka dokáže při sčítání opravdu rozčílit. Lidé to většinou už vědí, přesto komisaře otázkou škádlí. A přesto se jich najde pořád dost, kteří aktivně obálku olíznou a zalepí.

K zlosti komisařů.

Ti si už tradičně na sčítání berou nože. Kdo nůž nemá vztekle škube zalepené obálky, které jen zdržují od rychlého odchodu domů.

Přesto je druhý den voleb většinou zajímavější než první. Alespoň v okrsku číslo 2 ve Vracově na Kyjovsku. Komisaři totiž vyjíždějí k těm, kteří nemohou přijít sami. Jde o objížďku, která je už roky každé volby skoro stejná.

První zastávka: Anna E. Více než osmdesátiletá paní má už více než dva roky opravdu smůlu. Stíhá jí zranění za zraněním, přesto chce odevzdat hlas. Vše začalo před dvěma lety zlomeninou klíční kosti a objevem osteoporózy. Od té doby nejsou volby, kterým by v jejím případě nepředcházela nějaká operace.

„Příště už vám dám pokoj,“ pláče paní Anna v domnění, že smrt čeká už za dveřmi. Přesto komise z přenosnou urnou odchází spokojenější než jindy. Paní Anna totiž vypadá podstatně lépe a energičtěji než jindy. Většinou poslední dva roky volí přímo z postele. Tentokrát se blýskla několika kroky o berlích.

Druhá zastávka: domov s pečovatelskou službou. Důchodci tentokrát nemají dopředu informace o čase příjezdu, proto nečekají společně ve vestibulu. Komise musí chodit po domě a zvonit. Účast je tentokrát slabá. Eurovolby nelákají. Dokonce i Jan V., jindy poctivý volič, kroutí hlavou, že tentokrát nevolí.

Třetí zastávka, letošní novinka: Devětasedmdesá­tiletý Milan P., tradičně poctivý volič. Potkalo jej v únoru těžké zranění nohy, takže urna musela až k posteli.

Čtvrtá zastávka: trafika. Ještě nakoupit čerstvé noviny a hurá zpět.

Komisaři se ani neohřejí a už je čas oběda. Než se všichni vystřídají, hodiny ukazují 13.00. „Tu hodinu už to nějak vydržíme,“ uklidňují se všichni navzájem. Úderem druhé hodiny je konec. Pro dnešek opravdu. Jelikož je totiž Česko papažštější než papež, sčítat začne až v neděli v noci. Vyložilo si tak pokyn Evropské unie o zveřejňování výsledků.

Související články vpravo nahoře